Dva římští řemeslníci rázují po ulici v družném hovoru. O kousek dál kráčí vznešená dáma, doprovázená otrokyní. Všichni míří do blízkých Caracallových lázní v jihovýchodní části města. Drobný zvonek právě oznámil, že byly otevřeny.

Vstup do nich je zadarmo nebo za symbolickou cenu. Očistnou koupel si tak může dopřát úplně každý.

Nejenže se zbaví špíny a zkrášlí svůj vzhled, Římané do lázní chodí také kvůli společenským stykům. Jejich obliba je obrovská. Nemohou chybět v žádném městě.

V roce 33 př. n. l., na samém sklonku existence římské republiky, jich je doloženo 170. V dobách císařství vyrůstají další jako houby po dešti. Každý císař, který si chce u lidu připsat důležité body, přistupuje ke stavbě lázní.

Stejně tak činí i Caracalla, který Římu vládne v letech 211–217 n. l. Ty jeho, slavnostně otevřené roku 216 n. l., jsou vskutku impozantní a stanou se inspirací pro další stavitele.

Zaujímají plochu šestkrát větší než dnešní Václavské náměstí v Praze a najednou pojmou až 1600 návštěvníků. Kupole, jež nad nimi ční, má podobné rozměry jako u římského Pantheonu. Všude se leskne mramor, řadu místností zdobí nádherné sochy.

Jejich součástí je knihovna nebo bazén o délce 50 metrů. Pak ale také obsahují tradiční prostory, které nemohou v žádných starověkých římských lázních prostě chybět…

Vstup pro každého

Zpočátku navštěvují lázně muži a ženy odděleně, v předem stanovené dny nebo hodiny. V průběhu 1. století n. l. se však od toho upouští a obě pohlaví míří do koupele společně.

Císař Hadrián (76–138 n. l.) se tomu sice pokusí učinit přítrž zákonem, ale příliš neuspěje. Některé lázně mohou mít pro muže a ženy oddělené vstupy.

Pozor na zloděje

Apodyterium slouží jako převlékárna. Při jejích stěnách je řada poliček, do nichž si návštěvníci lázní mohou uložit své osobní věci.

Samozřejmě hrozí jejich odcizení, a tak ti majetnější často vláčejí s sebou otroka, který jim oděv a další nezbytnosti nosí po celou dobu jejich pobytu v lázních jako stín.

Veřejná toaleta

Součástí lázní jsou také latríny. Nejde o žádný velký luxus, natož soukromí. V mramorové desce se nachází řada otvorů, na něž se uvelebí každý, kdo vykonává potřebu. K otření intimních partií slouží mořské houby nasazené na delší rukojeti.

Jakmile splní účel, umístí se do kbelíku s vodou nebo octem a jsou připravené k dalšímu použití.

Čas na zápas

Lékaři to doporučují. Před návštěvou lázní by se měl člověk rozehřát nějakou fyzickou aktivitou, a tak se záhy jejich součástí stávají tzv. palestra. Štěrkem nebo pískem vysypávaná kolbiště, kde se lidé mohou oddávat třeba zápasu nebo míčovým hrám. V Caracallových lázních jsou palestra hned dvě.

Místo pro masáž

Příjemné teplo zavane na každého, kdo vstoupí do tzv. tepidaria. Římané lázně jednak konstruují tak, aby je přirozeně vyhřívalo slunce, jednak jako jejich neodmyslitelné součásti budují pece.

V Caracallových lázních v nich otroci denně spálí až deset tun dřeva. Teplý vzduch z nich se rozvádí do všech prostor lázní. V tepidariu může člověk absolvovat masáž, depilaci nebo se nechat natřít vonnými oleji.

Pro milovníky tepla

Celkem sedm bazénů s horkou vodou tvoří tzv. caldarium v Caracallových lázních. Pod podlahou nejteplejších prostor celých lázní se skrývá speciální systém menších cihlových oblouků, mezi nimiž proudí horký vzduch – hypokaust.

Ve stěnách caldaria se navíc nalézají trubky s horkým vzduchem, a tak se zde nevyhřívá jen podlaha. Součástí caldaria může být sudatorium, obdoba parní lázně, nebo laconium, suchá sauna.

Osvěžení pro otrlé

Frigidarium je poslední místností, do níž by měl návštěvník Caracallových lázní zavítat. Ve zdejších čtyřech bazénech, napájených olověnými trubkami ze speciální odnože akvaduktu Marcia, se nachází studená voda.

Ta člověka před opuštěním lázní příjemně osvěží a uzavře tělesné póry, do té doby vystavené teplu.