Křivolakými vodními kanály se prodírají malé loďky. Míjejí vznosné budovy, proplouvají pod mosty, až dosednou k molu. Scéna se neodehrává v Benátkách, jak by se mohlo zdát, ale v Herakleionu.
Ten si vyslouží řadu přezdívek. Kromě starověkých Benátek se mu říká antický Hongkong nebo egyptská Atlantida…
Stejně jako v případě Tróji i u egyptského přístavu Herakleion se dlouho věřilo, že je pouhou legendou. Není se čemu divit. Při úprku z Řecka ho údajně navštívil bájný Paris s Helenou.
„Na pobřeží stál chrám zasvěcený Heraklovi, kam se mohl uchýlit každý uprchlík,“ vysvětluje řecký historik Herodotos (asi 484–425 př. n. l.). Právě podle svatostánku dostal přístav v deltě Nilu i své jméno. Sami Egypťané mu ovšem říkali Thonis.
Vodními kanály protkané město čekalo na své objevení dokonce déle než Trója. Jeho pozůstatky byly nalezeny až v roce 2000. Jsou totiž ukryté na dně moře, odkud je pomalu vyzvedává tým, vedený archeologem francouzského původu Franckem Goddiem (*1947). Ten zde naráží na jeden unikát za druhým.
Lodě utěsněné papyrem
Námořníci vykládají na břeh cenný náklad. Herakleion je vybudován okolo 12. století př. n. l. na podmáčených ostrůvcích. Záhy se z něj přitom stane centrum mezinárodního obchodu. Z celého Středomoří sem míří lodě se stříbrem, mědí, vínem a olejem.
Dnes se mu proto někdy říká starověký Hongkong. Přiléhavější je ale přirovnání k Benátkám. Přístav tak na první pohled vypadá. Je protkán kanály, přes něž se klenou desítky mostů. Dokonce se po nich prohánějí lodě podobné gondolám. Jmenují se baris.
Dlouho se mělo za to, že si je Herodotos vymyslel. „Nemají žebra, jejich švy jsou utěsněny jen papyrem,“ napsal o nich. Po staletí si lidé takové lodě neuměli představit.
Goddiovi se ale roku 2003 podařilo jednu objevit. Stejně jako gondola má zvednutou příď i záď – jen je bytelnější a třikrát delší.
Ruiny chrámů
Herakleionský „Canal Grande“ je přeplněný lidmi. Starověké Benátky mají stejně jako ty současné svoji hlavní dopravní tepnu. V kalendáři je 14. listopad a konají se zde oslavy tajemství Usira.
„Šlo o nejdůležitější náboženskou událost roku,“ tvrdí britský egyptolog John H. Taylor. Lidé nejprve po vodě pošlou 33 figurek bohů, osvětlených 365 olejovými lampami.
Pak je z chrámu vynesena obřadní bárka, na níž sedí dvě zpodobnění boha podsvětí. Jedna je z ječmene, druhá z rozdrcených drahokamů. Loď se poté vydá do nedalekého přístavu Canopus… Herakleion musel být svého času překrásný.
Goddio na mořském dně objevuje ruiny chrámů a budov. Kromě toho z vody vytáhne sochu boha Serapida, královny Arsinoé II. (316–270 př. n. l.) i kámen z oltářní místnosti.
Klesne pod hladinu
Z obřích kamenných nohou, patřících soše boha Hapiho, je toho k vidění méně a méně. Přes pět metrů vysokou skulpturu, jež stojí ve vstupu do přístavu, pohlcuje voda. Zlatá éra egyptských Benátek pomine v roce 331 př. n. l., po založení Alexandrie.
Herakleion se začíná vylidňovat. Vaz mu definitivně zlomí série záplav ve 2. století př. n. l., po níž dojde ke zkázonosnému jevu známému jako zkapalnění půdy.
„Centrální ostrov, už tak klesající pod tíhou chrámových budov, se proměnil ve vodu, a vše, co na něm bylo, spolknul,“ dodává britský publicista Jack Shenker. Dnes se proto městu někdy přezdívá egyptská Atlantida.
Jako jedna z posledních se pod hladinu symbolicky ponoří socha boha záplav, jež vítala připlouvající námořníky…
V koalici s Řeky
K nikdy neusínajícímu Herakleionu se blíží desítky řeckých lodí. Obchod mezi obyvateli Řecka a Egypta se rozvíjí od 7. století př. n. l.
Vrcholu dosáhne o tři sta let později, kdy zlatý věk prožívá i přístav samotný. Stává se tak za vlády faraona Nachtnebefa (vláda v letech asi 379–360 př. n. l.).
Ten rozšíří hlavní herakleionský chrám a naváže s Řeky vojenské spojenectví…V rámci něj do Egypta dorazí athénský vojevůdce Chabrias (+357 př.n.l.) i spartský král Agesilaos II. (asi 444–360 př.n.l.), jimž se podaří zastavit perskou invazi do Středomoří.
