Kárka pod odsouzencovýma nohama poodjede a oprátka uvázaná kolem jeho krku se napne. Zatím není na popravě nic neobvyklého. Náhle se ale lano přetrhne a trestanec dopadne na zem, jenom si zvrtne kotník.

„To je divné,“ uvažuje kat a kolem krku mu obtočí novou smyčku. Ani tento pokus nevyjde a pověrčiví přihlížející si začnou šuškat o zázraku.

Utéct hrobníkovi z lopaty jednou lze považovat za šťastnou náhodu. Když se to stane dvakrát, lze dotyčného prohlásit „Pánem mušek jenom zlatých“. Ale třikrát?

To už si na něm štěstěna vyloženě léčí otcovský komplex… Ďáblovy mlýny tomu chtějí, že tímto v elixíru štěstí máčeným jedincem je anglický kriminálník Joseph Samuel (asi 1781–1806).

V podstatě veškeré záznamy o jeho životě přitom jasně naznačují, že pro oprátku rostl od malička.

Ve 14 letech je za krádež odsouzen k sedmi letům pobytu v australské kolonii Nový Jižní Wales, kam je deportován v roce 1801. Zde se přidává ke zločinecké bandě, s níž v noci na 26. srpna 1803 provede extrémně brutální zločin, za který skončí na popravišti…

Bestiální vloupání

„Je tu někdo?“ zvolá policista do tmavé chodby venkovského sídla paní Mary Breezové, kam byl zavolán kvůli podezření z vloupání. Nikdo se mu neozývá, zloději asi již stačili prchnout.

Konstábl Joseph Luker pro jistotu ještě prohledá okolí domu v Novém Jižím Walesu, když vtom na něj lupiči zaútočí. Ráno již naleznou jen jeho „otřesně zmrzačenou mrtvolu s pouzdrem šavle zabodnutou do mozku“.

Surovost činu vyvolá odpovídající reakci a do pátrání po pachatelích se kromě policie zapojí i armáda. Díky upadlému kolu od vozíku, jež zločinci zapomněli na místě činu, a svědkům, kteří potvrdí, že Samuela a spol.

viděli osudnou noc v zahradě paní Breezové, jsou vrazi brzy lapeni. Nějakou dobu zapírají, ale po pár výsleších jim rupnou nervy a začnou se navzájem udávat. Jako nejužitečnější z pachatelů se ukáže být jakýsi Richard Jackson. Z něj se stane korunní svědek proti ostatním.

Ze smyčky vyklouzne

Navzdory výpovědím a nepřímým důkazům jsou všichni ostatní členové gangu zproštěni obžaloby. Jediný, komu se podaří spolehlivě dokázat účast na vloupání, je Samuel. Dne 21. září 1803 je v soudním procesu odsouzen k smrti.

Když je ale o pět dní později vyveden na popraviště a mistr popravčí rozkáže odjet s kárkou, kterou má odsouzený do posledních chvil pod nohama, šibeniční lano se jako zázrakem přetrhne. Kat neváhá a kolem krku mu uváže lano nové.

Tentokrát z něj Samuel při podtržení vyklouzne. „To není možné. Jak to jen dělá?“ špitají si mezi sebou přihlížející a popravčí rychle připraví třetí smyčku…

Boží zásah

Proces se opakuje, výstup na korbu vozíku, podtržení a… Třetí pokus dopadne stejně jako ten první. Na to už přítomní diváci reagují voláním po odsouzencově osvobození.

Nikdo si nedokáže podivný úkaz vysvětlit, a to ani narychlo přivolaný guvernér Philip Gidley King (1758–1808), který po ohledání přetržených lan uzná, že nebyla předem nijak poškozena.

King nakonec dojde k závěru, že Samuelovi nejspíš zachránil život boží zásah, a tak mu trest změní na doživotí. Zubatá si ale pro zločince stejně přijde.

Když o tři roky později uprchne na lodi z dolů, kde vykonává nucené práce, jeho plavidlo patrně ztroskotá a Samuela už nikdo nikdy nespatří.

Šibenice několikrát selže

Popravčí vezme za páku, která otevírá padací dvířka v podlaze pod šibenicí. John „Babbacombe“ Lee (asi 1864–1945), odsouzený za vraždu snoubenky, těžce oddechuje a počítá poslední vteřiny života.

Onoho únorového dne roku 1885 se ale po zatažení za páku ozve pouze cvaknutí a dvířka zůstávají zavřená. Strážci Johna odvedou pryč a provedou zkoušku zařízení – vše funguje, jak má. Trestance proto přivedou zpátky a popravu opakují.

Dvířka se však neotevřou ani při dvou dalších pokusech! Více jich již zákon nedovoluje a Lee putuje zpátky do cely. Když se o případu dozví veřejnost, rozjede se úspěšná kampaň za jeho propuštění.