Na vdavky nemá ruská carevna Anna Ivanovna ani pomyšlení. Najde si ale milence, kterému svěří do rukou téměř neomezenou moc. Co na tom, že hrabě Ernest Johann von Biron platí za povýšeného a bezohledného tyrana. V krutosti si se svou milenkou nijak nezadá!

Předání moci v Rusku nebylo nikdy hladké a po smrti bezdětného cara Petra II. (1715–1730) se stane ještě složitějším. Do bojů o moc zasáhne i Anna Ivanovna (1693–1740), neteř cara Petra I. Velikého (1672–1725), jež po koruně vždycky prahla.

Aby si získala podporu šlechty, zaváže se, že nebude sama rozhodovat o válce a míru, nezvýší daně a žádného aristokrata neodsoudí k smrti bez řádného soudního procesu. Jakmile usedne na trůn, na všechny sliby však zapomene. Nejvyšší tajnou radu rozpustí a její členy buď popraví, nebo vyžene na Sibiř.

Hloupá svatební sázka

Anna neprožila zrovna šťastné mládí. Byť je dcerou cara Ivana V. (1666–1696), na její nároky na trůn nebere téměř nikdo ohled.

Její psychicky labilní otec byl totiž pouhou loutkou, ve skutečnosti vykonával veškeré státnické povinnosti jeho nevlastní bratr Petr I. Veliký. Ten se u moci udrží i po Ivanově smrti a dělá všechno proto, aby svou neteř co nejdřív provdal.

Nehledě na její hádavou povahu a nepříliš oslnivý vzhled jí v roce 1710 najde pohledného manžela – kuronského vévodu Fridricha Viléma Kettlera (1692–1711). Anna je štěstím bez sebe. „Velmi mne těší vaše vyznání, Výsosti. Ujišťuji vás, že mám tytéž pocity.

Pokud dá Bůh, vyjádřím vám je osobně,“ píše vévodovi. A Bůh dá. Svatba je velkolepá a alkohol teče proudem. Vévoda Fridrich se dokonce vsadí s carem, že vypije víc než on. Tři měsíce nato v krutých bolestech umírá.

Anna se tak v pouhých 17 letech stává vdovou. Ačkoli ji rádci přesvědčují, aby se znovu vdala, neudělá to. Kuronské vévodství drží ve vlastních rukou jako regentka dalších 20 let.

Na sliby zapomene

Nakonec usedne i na ruský trůn. V roce 1730 totiž umírá carův vnuk Petr II., aniž by po sobě zanechal dědice.

K moci by se ráda dostala i Alžběta Petrovna (1709–1762), dcera Petra Velikého, ta je však kvůli neurozenému původu své matky považována za nelegitimní a v boji o korunu tak nemá příliš šancí. Zato Anna se zdá být kandidátkou přímo ideální.

Jejím otcem byl legitimní car, a navíc má zkušenosti s vedením pobaltského vévodství. „Udělá, co se jí řekne,“ špitají si členové tajné rady. Nakonec ji podpoří, ale vymíní si podmínky, které mají její moc do jisté míry omezit.

Jenomže Anna si nenechá nic diktovat. Po příjezdu do Moskvy se spojí s narůstající opozicí vůči radě a získá si sympatie elitní carské gardy. „Nesneseme vaše hubitele!“ ujišťují ji gardisté o své podpoře.

„Přikažte a složíme Vám jejich hlavy k nohám!“ Nato Anna papír s přísahou, kterou před měsícem stvrdila podpisem, bez okolků roztrhá. Nejvyšší tajná rada je vzápětí rozpuštěna a její členové buď popraveni, nebo posláni do vyhnanství.

Z okna střílí ptáky

Vyřizování státnických záležitostí ovšem novou carevnu nijak neláká. Lenivá a poživačná Anna si mnohem raději krátí čas plesy, hostinami či poněkud bizarními kratochvílemi. Obzvlášť si oblíbí společnost šašků, trpaslíků a různých znetvořených lidí.

Někdy zase jen tak z nudy střílí z okna petrohradského Zimního paláce po ptácích. Vládnutí přenechává svému milenci, hraběti Ernestu Johannu von Bironovi (1690–1772).

Tomu jde však především o vlastní prospěch. „Opájel se svými představami pořádku, k tomu byl pánovitý, či dokonce arogantní. Co nařídí, musí se stát, jeho opatření nesnesou odkladu,“ popisuje ho německý publicista Gerhard Herm (1931–2014).

Spolu s hrstkou přívrženců, mezi něž patří třeba hrabě Andrej Ivanovič Ostermann (1686–1747), nastolí Biron v Rusku zkorumpovaný tyranský režim.

Tisíce zbičovaných omylem

„Málokdy bylo Rusko svědkem tak neslýchaného obohacování se a vládní zvůle,“ charakterizuje období tzv. „bironovštiny“ český historik Milan Švankmajer (1928–2003).

Nepohodlné osoby likviduje Tajná kancelář pro vyšetřování, na jejíž příkaz jsou zbičovány a zmrzačeny tisíce lidí. U řady odsouzených se navíc později zjistí, že byli vinou shody jmen potrestáni omylem!

Biron, pocházející z dosti skromných poměrů, mezitím shromažďuje závratné jmění a strmě stoupá po společenském žebříčku. Vrcholu dosáhne roku 1737, kdy z něj jeho milenka učiní kuronského vévodu. I jeho však čeká strmý pád…

Tvrdé zúčtování

Zprávy o nelidském týrání a nespočtu popravených se nesou Ruskem a carevna u lidí vyvolává strach. Ona sama se zajímá hlavně o zábavu a pořádání večírků v Petrohradě, který znovu prohlásí hlavním městem. Její krutovláda trvá deset let.

Trápí ji dna a onemocnění ledvin, kterému nakonec v pouhých 47 letech podlehne. Ačkoli za následníka trůnu určí svého dvouměsíčního prasynovce Ivana VI. (1740–1764), faktické vlády se po její smrti ujme dcera Petra Velikého Alžběta Petrovna.

Malý car skončí ve vězení, kde prožije dalších 23 let. Biron je odstaven od moci jen pár týdnů po Annině smrti. Je zbaven všech titulů, hodností a úřadů a poslán do vyhnanství na Sibiři.