Na podlaze útulného bytu na Rue du Bruxelles v centru Paříže leží nehybné tělo. Patří slavnému spisovateli Émilu Zolovi. V místnosti se nedá dýchat a za okny je ještě tma.

Kalendář ukazuje 29. září 1902. Co se v bytě na dohled od Montmartru stalo? Otrávil se Zola nechtěně oxidem uhelnatým, nebo ho někdo záměrně sprovodil ze světa?

Když policejní komisař vyhlédne z okna Zolova bytu, spatří zástup zvědavců. „Dopodrobna nám popište, co se tu v noci stalo,“ požádá spisovatelovu manželku Alexandrine (1839–1925) a pomalu se k ní přitočí.

Ráno 29. září 1902 totiž policie obdržela zprávu o podivném úmrtí v Rue de Bruxelles. Kolem třetí hodiny v noci tu o život přišel literát a novinář Émile Zola (1840–1902).

„Oba dva jsme se v noci probudili a cítili se špatně,“ vypovídá Alexandrine. Zola vstal z postele a šel k oknu. Cestou se ale zhroutil. Jeho žena krátce poté ztratila vědomí. Policie případ odloží s tím, že šlo o nešťastnou náhodu.

„Otrava oxidem uhelnatým,“ zní její závěr. Vyšetřovatelé totiž v bytě objevují ucpaný komín. Zanesl se sám, nebo ho někdo záměrně utěsnil?

Žaluje u prezidenta

Z novinových stánků mizí jedno vydání francouzského listu L’Aurore za druhým. Není se čemu divit. Může za to nesmírně poutavý titulek. Zní: „Žaluji!“ A co teprve text, který následuje!

Autorem otevřeného dopisu, který spatří světlo světa 13. ledna 1898, je Émile Zola. Jeho adresátem je francouzský prezident Félix Faure (1841–1899). Slavný novinář v článku obviňuje armádní špičky z maření výkonu spravedlnosti a podvodů.

Podle Zoly totiž vojenský soud uznal Alfreda Dreyfuse (1859–1935) vinným z velezrady na základě zfalšovaných důkazů. Stalo se tak zřejmě i proto, že důstojník byl židovského vyznání.

S nespravedlností se ovšem novinář nesmíří a v listu L’Aurore naléhá na prezidenta, aby Dreyfuse, jehož aféra hýbe Francií, propustil.

Výhružky smrtí

Na stole před zamyšleným Zolou leží rozříznutá dopisní obálka. Její obsah drží spisovatel v rukou. Jde o další výhružný list, v němž mu anonymní pisatel vyhrožuje smrtí. Po vydání článku Zola dostává podobných dopisů několik.

Za pomluvu je navíc o měsíc později pohnán před soud. Ten ho nejprve zbaví jen Řádu čestné legie. „V červenci 1898 se ale rozběhlo další řízení, kde už mu hrozil rok odnětí svobody,“ vysvětluje historik Richard Cavendish (1930–2016).

Zola na radu svého právníka nečeká na výrok soudu a s narychlo sbaleným kufrem prchá do Londýna. Jak správně očekával, je v nepřítomnosti uznán vinným.

Pravda po letech

Prošedivělý Zola se blíží ke svému pařížskému bytu. Do Francie se vrátil, až když byla proti němu všechna obvinění zrušena. S manželkou tehdy hodně pobývají na venkově.

Tak je tomu i v září 1902. Do Paříže přijíždějí na sklonku měsíce po šesti týdnech strávených mimo město. Hned první noc po návratu přijde Zola o život. Policisté si s vyšetřováním velkou práci nedají. Věc rychle uzavřou jako nehodu.

V roce 1953 přijde ale novinář Jean Borel s tvrzením, že byl Zola zavražděn. „Pachatelem měl být kominík Henri Buronfosse, člen extrémistické a silně antisemitské Ligy vlastenců,“ píše Cavendish.

Buronfosse pracoval v září 1902 na střeše domu sousedícího s tím, v němž má Zola byt. Situace využil a zacpal spisovateli komín.

O tom, že slavného literáta zavraždil, se jednoho dne údajně svěřil jistému Pierru Hacquinovi, který o tom o řadu let později informoval Borela. Zda jeho slovům lze věřit, ale zůstává otázkou…