Elegán s graciézními pohyby tančí ve světle reflektorů. Miláček národa stále hledá partnerku, která mu bude důstojným protějškem. A pak jednoho dne spatří tu pravou. Světový film v tu chvíli získá legendu – duo Ginger a Fred.
Přistěhovalec z Rakouska Fritz Austerlitz (1868–1923) pracuje v pivovaru v americké Nebrasce a se svým životem je docela spokojený. Zato jeho žena Ann (1878–1975) se touží z provinčních poměrů vymanit.
Jediným způsobem pro ni je vychovat z vlastních dětí hvězdy a svézt se pak do velkého světa s nimi. Dcerku Adele (1896–1981) proto od útlého věku cepuje ve zpěvu a tanci.
Sotva její mladší bratr Fred, narozený 10. května 1899, začne chodit, už kolem něj matka spřádá také velké plány. Fred (†1987) má zpočátku k tanci odpor, ale hudba, to je něco jiného. Klidně si ke hře na klavír přidává i klarinet a akordeon.
Nehodí se
Když je Fredovi šest, stěhuje se rodina do New Yorku a děti začínají chodit do umělecké školy. Už se nejmenují Austerlitzovi, matka vybírá mnohem libozvučněji znějící příjmení Astaire.
Adele s Fredem vynikají i ve stepu a Fred postupně překonává svou averzi k tanci. Brzy už jsou sourozenci známí až na druhé straně Atlantiku, v Londýně. Jen film prozatím nemá zájem. „Neumí hrát. Nemůže zpívat. Je plešatý.
Tančí s obtížemi,“ stojí v hodnocení Fredova prvního konkurzu na filmovou roli.
Hledá tu pravou
V roce 1932 se Adele vdává a s tancem končí. Fred už se ale konečně začíná prosazovat i před kamerou a hledá tu správnou partnerku pro pódia. Vyzkouší jich několik, stále však není spokojen.
„Klidně budu nějakou dobu bez peněz, než se najde dobrá příležitost,“ píše svému agentovi. A ta příležitost přijde při natáčení filmu Letíme do Ria. Ginger Rogersová (1911–1995) splňuje všechny požadavky.
Na stříbrném plátně spolu nejsou jen vyplněním pauzy, ale nedílnou součástí příběhu. Fred navíc uchvacuje i svým zpěvem. Brzy diváci stojí před biografy fronty na snímky Páni v cylindrech, Svět valčíků nebo Námořníci jdou.
Nevrátí se?
Všechno ale jednou musí skončit, i spolupráce Freda a Ginger. Ona touží po dramatických rolích, on by rád předvedl své umění sólově či po boku jiných partnerek. Navíc propuká druhá světová válka a Fred Astaire narukuje.
Jeho vystoupení u posádek dodávají americkým vojákům sílu. V okamžiku, kdy válka končí, je už rozhodnut, že se na pódia nevrátí. Koneckonců blíží se mu padesátka.
Konečně má čas věnovat se své vášni pro jezdecký sport a chov dostihových koní, zakládá i řetězec tanečních studií. V roce 1957 filmovou kariéru pověsí na hřebík, ale jeho občasné návraty vždycky stojí za to.
V roce 1974 si třeba vyslouží nominaci na Oscara za svůj výkon v dramatu Skleněné peklo.