Po čele lékaře a alchymisty Paracelsa (*1493) stékají studené krůpěje potu, v obličeji je celý zsinalý. Je mu necelých 48 let, když vydechne naposledy. Šušká se, že se upil k smrti, že ho otrávili, či že se dokonce předávkoval svým elixírem života! S největší pravděpodobností ale zemřel na rakovinu jater, způsobenou trvalým kontaktem se rtutí a arsenem.
Pruský král Vilém I. (1797–1888) jmenuje Otto von Bismarcka (1815–1898) ministerským předsedou. Když se asi dva týdny nato stane i ministrem zahraničních věcí, získá plnou moc k řízení pruské politiky. Prosluje přitom jako geniální politický stratég a tvrdý diplomat. Agresivní politikou pod heslem „železem a krví“ se mu podaří sjednotit Německo.
Poblíž pevnosti Nikopole na bulharském území se povalují tisíce zmasakrovaných těl. Stovky poražených křižáků nechává sultán Bajezid I. (asi 1347–1403) bez milosti setnout. Uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému (1368–1437), kterému se podařilo uprchnout, vzkáže, aby si pro další zajatce poníženě přijel.
Po čele lékaře a alchymisty Paracelsa (*1493) stékají studené krůpěje potu, v obličeji je celý zsinalý. Je mu necelých 48 let, když vydechne naposledy. Šušká se, že se upil k smrti, že ho otrávili, či že se dokonce předávkoval svým elixírem života! S největší pravděpodobností ale zemřel na rakovinu jater, způsobenou trvalým kontaktem se rtutí a arsenem.
Pruský král Vilém I. (1797–1888) jmenuje Otto von Bismarcka (1815–1898) ministerským předsedou. Když se asi dva týdny nato stane i ministrem zahraničních věcí, získá plnou moc k řízení pruské politiky. Prosluje přitom jako geniální politický stratég a tvrdý diplomat. Agresivní politikou pod heslem „železem a krví“ se mu podaří sjednotit Německo.
Poblíž pevnosti Nikopole na bulharském území se povalují tisíce zmasakrovaných těl. Stovky poražených křižáků nechává sultán Bajezid I. (asi 1347–1403) bez milosti setnout. Uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému (1368–1437), kterému se podařilo uprchnout, vzkáže, aby si pro další zajatce poníženě přijel.