V egyptské vesnici Rosetta je objevena staroegyptská kamenná stéla, díky níž jsou později rozluštěny hieroglyfy. Během francouzského tažení Egyptem na ni narazil důstojník dělostřelectva Pierre-Francois Bouchard (1771–1822), a to při opevňovacích pracích na pevnosti Fort Julien v deltě Nilu.

Obchodnickou čtvrtí v Římě se šíří obrovský požár. Oheň zuří více než týden a jen čtyři městské obvody ze 14 zůstanou nedotčeny. Císař Nero (37–68 n. l.), který tou dobou pobývá ve své letní rezidenci vzdálené asi 60 kilometrů od města, označí za viníky této katastrofy křesťany a podle toho s nimi také naloží.

Z římských ulic se ozývá zoufalý křik. Přes hustý dým není vidět na krok, okolí Cirku Maxima je celé v plamenech. „Tam v krámech, v nichž bylo uloženo hořlavé zboží, najednou vypukl oheň, ihned zmohutněl a větrem se rychle rozpoutal a zachvátil cirk po celé délce,“ popisuje katastrofu historik Tacitus (asi 55–115). Oheň se i kvůli silnému větru šíří tak rychle, že lidé stěží zachraňují holé životy, natož majetek či své blízké. Pokusy o hašení jsou marné. S tak mohutným žárem si tehdejší technika nedokáže poradit. Řím je vydán napospas ničivému živlu po šest dnů a sedm nocí. Teprve když dosáhnou plameny okraje pahorku Esquilinu, podaří se je zastavit. Jenže jakmile už to vypadá, že požár konečně uhasíná, vypukne o kus dál opět v plné síle. Ohnivé peklo pak trvá další tři dny. Poslední plameny vyhasnou, dvě třetiny Říma doutnají v popelu. Ze 14 čtvrtí jejich řádění neuniklo 10.