Celých devět měsíců a 21 dnů strávil Napoleon Bonaparte (1769–1821) ve vyhnanství na středomořském ostrově Elba, než se mu z něj konečně podařilo utéct. Využije chvíle, kdy dozor nad ním poleví, s 1100 vojáky nasedne na několik lodí a 26. února 1815 vypluje na brize Inconstant, provázené šesti menšími plavidly, směr Francie. Štěstí mu přeje, podaří se mu proklouznout kolem několika válečných lodí a v noci na 1. března zakotví v zálivu poblíž jihofrancouzského Antibes. Slavného vojevůdce přenesou na břeh, aby se neumáčel, a vzápětí už vyráží na Cannes, odkud zamíří horskými stezkami do Alp. Mine Grenoble, pokračuje do Lyonu a dál na Paříž. Bez jediného výstřelu pak 20. března opět obsadí císařský trůn.

S cílem navýšit počty řádně vzdělaných úředníků pro státní správu i církev zakládá východořímský císař Theodosius II. (401–450) v Konstantinopoli univerzitu. Latina i řečtina jsou si na ní rovnocenné.

„Tohle je boží znamení. Jestli je požár dílem komunistů, pak musíme ten vražedný mor vymýtit železnou pěstí!“ hřímá Adolf Hitler (1889–1945). Ohnivá zkáza budovy Říšského sněmu poslouží nastupujícímu nacistickému režimu jako záminka k vyhlášení stanného práva. V Německu končí svoboda projevu, tisku a sdružování, právo na soukromí nebo na osobní vlastnictví.