Česká kněžna Ludmila (*asi 860) je na příkaz své snachy Drahomíry (asi 877–po r. 935) uškrcena na Tetíně. Podle legendy vlastním závojem, aby nebyla prolita její krev. Roku 925 nechá mladý kníže Václav (asi 907–935) přenést ostatky své babičky do Prahy, do kostela sv. Jiří, v roce 1144 je pak Ludmila zřejmě prohlášena za svatou.

Ve východočeském Brandýse nad Orlicí se chystají bujaré oslavy. Zdejšímu pánu Janovi staršímu ze Žerotína (asi 1530–1583) se zrovna narodil syn a dědic Karel (†1636). V následujících letech z něj vyroste jeden z nejvýznamnějších šlechticů a politiků, působící na dvoře habsburských císařů, a nekorunovaný vládce Moravy. Prosluje ovšem také jako schopný bojovník, když se v roce 1591 zúčastní náboženských válek ve Francii.

Český básník Václav Hanka (1791–1861) objevuje v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem údajně starobylý rukopis, který je podle místa nálezu nazván Rukopisem královédvorským. O slávu sedmi pergamenových dvojlistů, obsahujících několik česky psaných epických básní, se postará Josef Dobrovský (1753–1829), který se o nich zmíní ve svých německy psaných Dějinách. Až později vyjde najevo, že se jedná o podvrh.