Plameny nenasytně olizují londýnské budovy. Lidé zmateně pobíhají po ulici a vynášejí svůj majetek z hořících příbytků. Zlověstné praskání ohně se mísí s křikem, nadávkami a dětským pláčem. „Kristepane, takové neštěstí,“ lomí rukama jakási žena. Požár podobného rozsahu anglické hlavní město ještě nikdy nezažilo. Vypukl přitom zcela neočekávaně, krátce po půlnoci v neděli 2. září 1666 v domě pekaře Thomase Farrinera (†1670) na Pudding Lane. Zřejmě vyskočila jiskra z neuhašené pece, která zapálila palivové dříví. Plameny se pak městem šíří ještě celé tři dny, teprve poté se je podaří dostat pod kontrolu. Škody jsou nesmírné – zničeno je více než 13 000 domů a 87 farních kostelů, celkově lehnou popelem asi čtyři pětiny City. Odhadovaná škoda činí v přepočtu více než 30 miliard dnešních korun!

Střechy londýnských budov sžírají plameny. Obrovský požár během následujících čtyř dní zničí velkou část města uvnitř starých hradeb. Popelem lehne 13 200 domů, 87 chrámů včetně katedrály sv. Pavla nebo Královská burza.

Kameník Marinus (asi 275–366) je kvůli svému křesťanskému vyznání vyhoštěn z Balkánu na Apeninský poloostrov, kde kolem sebe na hoře Monte Titano vytvoří malou komunitu a vybuduje klášter. Ten se stane základem budoucí nezávislé republiky San Marino, vůbec nejstarší na světě.