Aragonský král Alfons V. (1396–1458) je po dobytí Neapole korunován za vládce sjednoceného Neapolsko-sicilského království. Jako svou rezidenci si zvolí právě Neapol, vytvoří zde první italskou humanistickou akademii a pozve na svůj dvůr významné učence a umělce, třeba malíře Antonia Pisana (asi 1395–1455) nebo filozofa Lorenza Vallu (1405/1407–1457).

Kněz Prokop Diviš (1698–1765) sestavuje v Příměticích u Znojma svůj „meteorologický stroj“, který má odsávat elektřinu z oblak, a snižovat tak nebezpečí vzniku blesku. Zařízení funguje samozřejmě i jako bleskosvod, který americký vědec a státník Benjamin Franklin (1706–1790) sestaví až v roce 1760, tedy šest let po Divišovi.

„Máme syna, nástupce trůnu, jásejte, věrní milí!“ neskrývá své nadšení císař Karel IV. (1316–1378), když se mu po dlouhých letech roku 1361 narodil vytoužený mužský dědic. Štěstí zkalí jen nečekaná smrt císařovy manželky Anny Svídnické (1339–1362), která umírá hned následujícího roku. Nejspíš i proto se panovník na malého Václava (1361–1419) tak upne, zahrne ho veškerou péčí a už v pouhých dvou letech ho nechává korunovat českým králem! Slavnostní obřad proběhne 15. června 1363 ve svatovítské katedrále, a to i přes protesty arcibiskupa Arnošta z Pardubic (asi 1305–1364), který se dává slyšet, že korunovace tak malého dítěte celý akt jen znevažuje. „Chlapeček se rozplakal a plakal tak velmi, až zesral celý oltář,“ líčí událost kronikář Beneš Krabice z Veitmele (†1375). Teprve tři dny nato je v katedrále korunována i císařova čtvrtá manželka Alžběta Pomořanská (asi 1346–1393). O legitimitě Václavova nástupnictví tak nemůže být sporu.