„K čertu s tím,“ uleví si římský císař Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) a setře si z čela studené krůpěje potu. Už od večera ho sužují šílené bolesti břicha. Zvrací, bolí ho hlava a špatně se mu dýchá. Krátce nad ránem umírá. Vše nasvědčuje tomu, že podlehl náhlé nevolnosti, která ho postihla po jídle – ostatně v 64 letech už nebyl nejmladší. Nicméně už krátce po jeho smrti se začne v Římě spekulovat, zda mu na onen svět nepomohl někdo z jeho nepřátel. V hledáčku pomlouvačů se záhy ocitne císařova prohnaná čtvrtá manželka Agrippina (asi 15–59), kterou z podlého činu historikové ostatně podezřívají dodnes. S největší pravděpodobností svému muži podala jedovaté houby. Novým vládcem Říma se po Claudiově smrti stává její 17letý syn Nero (37–68).

Po dlouhých 632 letech je v říjnu 1880 konečně dokončena katedrála v Kolíně nad Rýnem. Její základní kámen byl přitom položen už v roce 1248, po roce 1510 však vleklá stavební činnost ustala. Nové stavební plány byly vyhotoveny až o více než 300 let později, slavnostního otevření v roce 1880 se zúčastní i německý císař Vilém I. (1797–1888).

Nejprve vládne jménem svého nemocného manžela, po jeho smrti panuje jménem svých synů. Oba ale nakonec sesadí z trůnu a moci se ujme sama. Stane se tak vůbec jedinou ženou v čínské historii, která si dovolí nazývat se troufale „císařem“. Wu Ce-tchien (624–705) vládne ještě dalších 15 let.