„Pánové, dnes jste všichni mými přáteli a bratry ve zbrani, proto vás žádám, jelikož jsem sám slepý, veďte mne,“ zavelí údajně český panovník Jan Lucemburský (1296–1346) a nechá se odvést do bitvy u severofrancouzského Kresčaku. Mává kolem sebe mečem a vrhá se srdnatě proti Angličanům. „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal,“ vykřikne prý, když se situace na bojišti začne povážlivě zhoršovat. Krátce nato je zasažen šípem do přilbice, bodnut kýmsi do zad a kácí se mrtvý k zemi. V rukou však stále pevně svírá svůj meč. Lupiči, kteří se mu ho pokusí po skončení bitvy ukrást, se snaží králi useknout ruku, aby těžkou sečnou zbraň získali z mrtvolného sevření. Bojů u Kresčaku se účastní také králův syn Karel (1316–1378), budoucí římský císař, je však záhy raněn a odjíždí do bezpečí. Na něm pak je, aby dal za otce sloužit zádušní mši v nedalekém opatství Valloires a postaral se o převoz balzamovaného těla do Lucemburska, jak si Jan přál.

Uherskému a českému králi Ludvíkovi Jagellonskému (1506–1526) stačí necelé dvě hodiny, aby prohrál svoji osudovou bitvu. Jeho vojsko se neúspěšně střetne u Moháče (dnes v jižním Maďarsku) s armádou osmanského sultána Sulejmana I. Nádherného (1494–1566). Na útěku z bojiště se mladý panovník utopí v bahnitém potoce.

Při automobilové nehodě ve Švýcarsku umírá krásná belgická královna Astrid (1905–1935). Vůz, který řídil její manžel, král Leopold III. (1901–1983), dostal smyk a zřítil se ze silnice. Zesnulou panovnici pak oplakává Belgie, ale i Švédsko, odkud pocházela.