Pruský premiér Otto von Bismarck (1815–1898) odloží příbor, otře si ubrouskem ústa a očima rychle přelétne telegram, který mu donesl komorník. „Nuže,“ odkašle si, „jsou pruská vojska připravená na boj s Francií?“ zeptá se svých hostů u stolu. Ministr války Albrecht von Roon (1803–1879) přitaká. Bismarck se usměje, popřeje hostům dobrou chuť a odběhne do vedlejší místnosti. Tam telegram rychle přepíše. Vyškrtne z něj pár zdvořilostních frází a přeformuluje ho tak, aby to vypadalo, že francouzský vyslanec urazil na jednání v Emži pruského krále Viléma I. (1797–1888) a panovník zase jednal chladně a povýšeně. „Bude to jako červený šátek na býka,“ promne si ruce premiér, kterému zájmy Francie leží už dlouho v žaludku. A neplete se. Výsledný text – tzv. Emžská depeše – zapůsobí jako politická rozbuška. Rozvášněná Francie týden nato vyhlásí Prusku válku. Bismarck dosáhne svého: zatáhne zemi galského kohouta do konfliktu, sjednotí Německo a posílí pruský vliv v Evropě.

Na vrcholu Matterhornu na hranicích Itálie a Švýcarska stane vůbec první horolezecká výprava, vedená anglickým cestovatelem a horolezcem Edwardem Whymperem (1840–1911). Ze sedmi mužů však náročný sestup přežijí jen tři, čtyři se nešťastně smeknou a zřítí se z hory dolů.

Pod strmým svahem na Vítkově se povalují desítky mrtvých. Křižácké vojsko Zikmunda Lucemburského (1368–1437) tu utrpělo nečekanou porážku od husitů, které vedl zkušený válečník Jan Žižka (asi 1360–1424). Ačkoliv se jedná o menší střet, má pro husity zásadní strategický význam – zabrání úplnému obklíčení Prahy a přispěje k tomu, že král křížovou výpravu nakonec rozpustí.