„Je to bláznovství!“ klepají si na čelo i otrlí horolezci, když se doslechnou, že se jejich kolega Jurek Kukuczka chystá vyšplhat na nejvyšší horu světa v zimě, tedy v období, kdy je počasí na vrcholu mimořádně nepředvídatelné.
Kdyby se přihnala ledová vichřice, je s ním amen.
Životní příběh Jerzyho „Jurka“ Kukuczky (1948–1989) zní takřka neuvěřitelně. Narodil se v polských Katovicích krátce po nástupu komunistického režimu k moci. Lezení po horách ho začne lákat poměrně brzy.
V 17 letech poprvé zapíchne skobu do příkré stěny Polských Tater. Vzrušení z výzvy a pocit z jejího překonání se stanou jeho drogou. „Přijímám nutnost bojovat. Odměna, kterou dostanete za všechny trable, je ale neskutečně vysoká.
Je to životní radost,“ prohlásí. Dále Kukuczka slézá italské Dolomity i asijská pohoří Hindúkuš a Karákóram. V roce 1979 pak zaměří pozornost na svou první osmitisícovku, čtvrtou nejvyšší horu světa, Lhoce v Himálaji.
Závod o vrchol
Po jejím zdolání se Kukuczka vydá i na vůbec nejvyšší horu planety, na Mount Everest. Její vrchol byl již dávno dobyt, polský lezec ale získá prvenství v tom, že si ji podmaní novou trasou, jižním pilířem, a navíc v zimě.
„Pokořím je všechny,“ rozhodne se a míří na další ze 14 osmitisícovek. Jeho největší rival, slavný italsko-rakouský horolezec Reinhold Messner (*1944), jich má již za sebou šest. Kukuczka ale věří, že jeho náskok vymaže, a ještě ho předežene.
Závod o to, kdo jako první člověk stane na vrcholu všech osmitisícovek na světě, končí v říjnu 1986, kdy Messner vyšplhá na poslední z nich.
Natěračem komínů
Polský horolezec se triumfem svého soupeře nedá odradit a další rok dokončí zdoláním hory Šiša Pangma závod také. Většinu z hor přitom dobyl novou, zpravidla nebezpečnější, trasou, a navíc v zimě.
Je nutné také připomenout, že Kukuczkovy úspěchy jsou o to větší, že jich dosáhl navzdory velmi nevyhovujícím podmínkám.
„Messner byl slavný, štědře financovaný a mohl spoléhat na prvotřídní vybavení a sponzory… Jak se mu mohl Jerzy vyrovnat?“ pokládá řečnickou otázku italský autor Gianluca Vialli. Kukuczka si na své cesty musí vydělat sám.
Například tak, že s kamarády natírá zrezlé komíny polských továren. Jindy zase pašuje do Nepálu proviant.
Osudný výstup
Kukuczka se otáčí, jak může, ale přesto je rád, když si vydělá alespoň na základní výstroj, často z druhé ruky. Jiné vybavení si dokonce vyrábí svépomocí.
„Kolik za tohle?“ ptá se polský dobrodruh na trhu v nepálském Káthmándú a obchodník mu na prstech ukáže cenu. Kupující sáhne do kapsy a vyndá hrst rupií. Právě si koupil starší lano, se kterým se hodlá znovu vydat na vrchol Lhoce.
Píše se 24. říjen 1989, když Kukuczka stoupá jižní stěnou. Trasu nikdo před ním neprošlapal. V jednu chvíli, asi 300 metrů od vrcholu, se však ozve praskot – lano se trhá!
Kukuczka, který je právě na něm zavěšen celou svou vahou, klouže po skalní stěně, rukama se snaží zachytit jakéhokoli výstupku. Marně. Pak se jeho ruce rozmáchnou do prázdna a on se zřítí do dvoukilometrové skalní propasti.
Foto: Wikipedia Commons, Viva.pl