Kdybyste přilétali do Ženevy a náhodou si nebyli jistí, ve kterém městě jste se to vlastně ocitli, stačí jediný pohled na jezero a máte jasno. Nikde jinde na světě totiž takový monumentální sloupec vody, tryskající k nebi, neuvidíte.

Na konci 19. století se švýcarská Ženeva začíná rozrůstat. Během několika desetiletí se počet jejích obyvatel téměř zdvojnásobil.

Řemeslníci, jejichž dílny tu přibývají jako houby po dešti, potřebují pro provoz svých strojů energii, hodně energie, a tak se město rozhodne postavit vodní elektrárnu na řece Rhôně.

Nebezpečný přetlak

Práce se rozbíhají v listopadu 1883 a už 17. května 1886 se Ženeva dočká. Hydroelektrárna je výkonná a městu ulehčí, ale současně přináší další problém.

Továrny, především zdejší vyhlášené hodinářské firmy, večer zastaví stroje a v systému v tu chvíli dochází k nebezpečnému přetlaku. Každý den tak musí být obsluha hydroelektrárny ve střehu, aby včas regulovala práci čerpadel.

Jako nouzové řešení vzniká hned vedle elektrárny vodotrysk Jet d´Eau, který v noci nadbytečnou vodu díky pojistnému ventilu upouští.

„První Jet d´Eau vlastně vznikl kvůli technickým problémům,“ potvrzuje Hervé Guinard, zástupce firmy SIG, která dnes provoz fontány zajišťuje.

Osm tun krásy

Výška vodního sloupce tehdy dosahuje až 30 metrů. Jet d´Eau se rychle stává turistickou atrakcí, a tak se fontána v roce 1891 u příležitosti 600 výročí vzniku Švýcarské konfederace přesouvá na promenádu u Ženevského jezera ve čtvrti Eaux-Vives.

A nezanedbatelnou změnou je nyní trojnásobná výška vodotrysku. Prozatím. Od roku 1951 už fontána dosahuje výšky 140 metrů, nevyužívá pitnou vodu, ale zásobuje se přímo z jezera, a hlavně stříká neustále.

O fungování se starají dvě elektrická čerpadla, zvaná Jura a Salève, která každou vteřinu proženou systémem 500 litrů vody rychlostí 200 kilometrů za hodinu. Zdánlivě křehký sloupec vody, mířící k nebi, ve skutečnosti váží neuvěřitelných osm tun.

Foto: wikipedia.org