Vilém z Rožmberka ho vyplatil z vězení. Bavor Rodovský by se mu rád odvděčil, jenže tajemství výroby zlata neodhalí a nepodaří se mu připravit ani elixír života. Nejspíš i to je důvod, proč jeho nadšení pro alchymii časem opadne.
Na zámku v Budyni nad Ohří, kde dožije, se raději věnuje přípravě rozmanitých pokrmů.
Někdy v 15. století se rytíři Rodovští usazují v Hustířanech u Jaroměře. Náruživý alchymista Bavor Rodovský (†1524) je také šikovný hospodář a rodinný majetek rozšíří o několik dalších vesnic ve východních Čechách. V poslední vůli je rozdělí mezi své syny.
Rodov připadne Janovi, který si hledí hlavně půdy, nad otcovou zálibou ohrnuje nos. Naopak jeho syn Bavor Rodovský mladší (asi 1526–1591), nejznámější člen rodu, se o alchymii zajímá již od dětství.
Bohužel, svou životní vášeň nedokáže ukočírovat a dostane se kvůli ní do obrovských problémů!
Vzdělává se sám
Když mu bylo 11 let, seznámil se s dílem věhlasného švýcarského alchymisty a lékaře Aureola Theophrasta Paracelsa (asi 1493–1541). Právě díky němu Bavor zahoří pro přírodní vědy.
Jeho rodiče však nemají moc peněz, a tak na univerzitní studia v Praze musí zapomenout. Bystrého mladíka to však neodradí. Samostudiem postupně proniká do tajů matematiky, astronomie či alchymie. Kromě toho se naučí také německy, latinsky a řecky.
Touží po vlastní alchymistické dílně, ve které bude dělat nejrůznější pokusy. Finance na její nákladné vybavení získává v roce 1566, když se ožení.
Díky manželčinu věnu může koupit statek v Radostově u Nechanic na Královéhradecku i potřebné alchymistické vybavení.
V Třeboni neuspěl
Hospodářství zanedbává, alchymie ho zcela pohltila. Bavor pracuje i pro císaře Rudolfa II. (1552–1612) a Viléma z Rožmberka (1535–1592), mimo jiné se pro ně snaží vyrobit univerzální rozpouštědlo.
Vlastní peníze mu brzy dojdou, a protože nemá žádného mecenáše, začne si půjčovat od lichvářů. Dluhy mu však brzy přerostou přes hlavu a v únoru 1573 je uvržen do vězení pro dlužníky v Černé věži na Pražském hradě.
Stráví v něm několik měsíců, pak ho zachrání Vilém z Rožmberka. Bavor přicestuje na jeho panství v jižních Čechách, aby se mu nějak odvděčil. Nejvyšší purkrabí Království českého ho pověří hned několika úkoly. S pomocí Bavora by rád vybředl i z vlastních dluhů.
Také „neměl dědice a podle jeho představ by mu tuto choulostivou otázku vyřešil elixír života“, jak líčí současná publicistka Lenka Bobíková. Jenže Bavor Vilémovy naděje nenaplní a z Třeboně brzy odjede.
Uvaří ocas
Ozvali se mu další věřitelé. Prodá statek v Radostově, aby uspokojil jejich pohledávky. Manželka to nepřekousne a i se synem ho opustí. Bavor se na čas uchýlí do Prahy.
Po roce 1580 se přestěhuje na zámek v Budyni nad Ohří, kam ho pozval Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1570–1616). Alchymii se ale věnuje už jen okrajově, mnohem více času tráví v zámecké kuchyni. V roce 1591 vydá Knihu kuchmisterskou.
V jedné z nejstarších českých kuchařek přináší recepty na přípravu různých druhů mas, kaší, dezertů či svých specialit včetně vařeného bobřího ocasu s medem. A jak dodává Bobíková, „jeho recepty přežily celá staletí – na rozdíl od učených děl“.
Foto: Meisterdrucke.com