Prapodivný průvod se v ulicích peruánského města Limy objevuje na jaře 1692. Skupinka polonahých divochů následuje bílého muže. Ten má na sobě jen krátkou suknici z palmových vláken, na nohou sandály a v ruce dřevěný kříž. Mezi měšťany vyvolá jeho přítomnost doslova pozdvižení.
Jen málokdo si dovolí zavítat až sem, přímo k místokráli – k hraběti z Monclovy (1636–1705). Misionář Samuel Fritz (1654–1725) má však svoje důvody. „Kmen Omaguů je v nebezpečí,“ sevře ruce a skloní se před vládcem.
Pak mu předloží deník i svou mapu a požádá o vojenskou pomoc misiím, které jsou ohrožovány útoky Portugalců. Španělský místokrál je k němu vřelý, nabídne mu dokonce i peníze, vojensky se ale angažovat nechce.
Fritz, celý roztrpčený, rezidenci narychlo opustí a odejde zpět do Amazonie. Byť v Limě nepořídil, je rozhodnutý udělat cokoliv, aby domorodcům, s nimiž strávil tolik měsíců, pomohl.
Dobře ví, že evropská rozpínavost nezná mezí a že pod nadvládou Portugalců by indiány čekalo jen otroctví. V duchu už proto kuje riskantní plán…
Uprostřed džungle
Páter Samuel Fritz, rodák z Trutnova, je dobrým kazatelem. Určitě je také statečný a vytrvalý, protože přichází k indiánům s posláním, v které věří, a je odhodlán obětovat mu všechno. Zprvu to přitom neměl vůbec jednoduché.
Indiáni mu příliš nedůvěřovali, je přece také bílý, jako jejich nepřátelé. A často mu nevěřili ani Portugalci a Španělé, kteří chtějí jen indiánskou zem, a to pokud možno bez domorodců, které se Fritz snaží stůj co stůj ochránit.
A oni ho za to postupem času respektují a milují. Na své misi v amazonské džungli se však skutečně činí, zakládá tu osady, staví kostely a učí místní nejen evangeliím, ale i nejrůznějším řemeslům, která jim mají ulehčit život.
Stěhuje indiány
Vytrpí si při tom své. Jednou dokonce onemocní horečkou a musí zůstat tři měsíce na střeše chaty, protože voda v řece neustále stoupá. Nemá co jíst, pít a nemůže ani spát. Zatopenou vesnicí totiž v noci prolézají celá stáda krokodýlů.
„Jednou v noci se vyšplhalo jedno takové zvíře do mé kánoe, jejíž příď čněla do mého domu. Kdyby bylo proniklo dále, byl by se mnou konec,“ zapíše si do deníku.
Odvážný misionář se ale nebojí překážek, v Amazonii bojuje nejen za víru, ale i za svobodu místních. Neúnavně píše autoritám v Limě, Madridu i Římě.
Když není vyslyšen, rozhodne se jednat sám – tisíce Omaguů a Yurimagů přestěhuje bezmála 2000 kilometrů od jejich domovů. Je to jediná cesta, jak je uchránit před otroctvím.
Kreslí zpaměti
Kromě misionářské činnosti se Fritz věnuje i geografii. „Uvědomoval si, že se dostal do málo známých končin a že jediná mapa amazonské oblasti, kterou lidé tenkrát měli, je velmi nepřesná,“ zmiňuje se spisovatel Otto Janka (1930–2009).
Na svých cestách pozná tyto krajiny Fritz opravdu dobře, a proto začne kreslit – skoro bez přístrojů, jen s úhloměrem – mapy oblastí kolem Amazonky. Vytvoří je s podivuhodnou přesností a doplní původními názvy řek, osad i názvy indiánských kmenů.
Vzniká tak vůbec první spolehlivá mapa amazonské oblasti. Misionář umírá v roce 1725, nejspíš na infekci způsobenou blechami písečnými.