Ostříhat a oholit po celém těle, důkladně postříkat svěcenou vodou a postavit na prkno, aby nechodila po stejné zemi jako ostatní. Tak zní nařízení z roku 1679, jak mají vyšetřovatelé inkvizičního soudu zacházet se ženou, podezřelou z čarodějnictví.

Pronásledování čarodějnic probíhá na území takřka celé Evropy po několik staletí. Nemine ani české země.

„Čarodějnictví a všelijaká jiná škodná kouzla, kterážto pokutou meče aneb upálením na pohlaví mužském, a na pohlaví ženském zahrabáním aneb též upálením ztrestána být mají,“ uvádí zákoník městského práva z roku 1579, jehož autorem je Pavel Kristián z Koldína (1530–1589) a který osobně schvaluje císař Rudolf II. (1552–1612).

Ve Velkých Losinách na severní Moravě se pak odehraje dlouhý příběh, kde zákon do svých rukou berou inkviziční soudci.

Ukradená hostie

Podle legendy začíná smutně proslulé šílenství čarodějnických procesů na panství Velké Losiny o Velikonočním pondělí roku 1678 tím, že chudá žena Marina Schuchinová je přistižena, že při přijímání v sobotínském kostele vyplivla hostii a snažila se ji schovat.

Zanedlouho je obviněna z čarodějnictví. Kvůli ní do Velkých Losin váží cestu jeden z nejobávanějších inkvizitorů své doby, Jindřich František Boblig z Edelstadtu (kolem r. 1611–1698). Na panství ho povolává hraběnka Angela Anna Sibylla z Galle (po r.

1620–1695), poručnice svých dvou nezletilých synovců z rodu Žerotínů a horlivá a pověrčivá katolička. Svému hostu přiděluje byt, zajišťuje mu stravu a vyplácí mu také 1,5 tolaru denně.

Tuto částku zanedlouho zdvojnásobuje a přidává ještě stravné, pokud musí inkvizitor do terénu. Jeho inkviziční soud bude zasedat celých 18 let, než ho už dospělý hrabě Jan Jáchym ze Žerotína (1667–1716) konečně zruší.

Hostiny a obcování

Katolická věrouka nemůže připustit zneužívání oltářní svátosti. „Manipulace s hostiemi představovala doslova závažný zločin,“ píše ve své knize Kronika jednoho šílenství s podtitulem Čarodějnice na severní Moravě v 17. století současný spisovatel Jaroslav Čechura.

Věnuje se v ní losinským čarodějnickým procesům a využívá dobové záznamy z průběhu vyšetřování a soudních jednání.

Některá obvinění mají podle jeho názoru i reálný základ v činnosti pohanských sekt na severní Moravě, jejichž členové byli odpadlíky od křesťanské víry. „Klíčový moment sektářských praktik představovaly návštěvy sabatů;

byly to jakési slavnosti, kde se jedlo, pilo, tancovalo,“ líčí Čechura. „Pravidelnou součástí všech těchto akcí bylo tělesné obcování,“ dodává autor.

Slib zlému duchovi

Inkvizitor Boblig tedy nepřijíždí do Velkých Losin vyšetřovat ojedinělý případ zneužití hostie, ale ohrožení celé křesťanské víry.

„Inkviziční proces uplatňoval písemné, neveřejné řízení před soudem včetně častého užití práva útrpného,“ píše dále Jaroslav Čechura. Soud je ovšem při výsleších vázán souborem otázek, vypracovaných pražským Apelačním soudem.

U méně významných obviněných postačí 30 otázek, u nejdůležitějších osob má seznam dotazů až 80 položek! „Kolik osob jsi získala a zlákala pro čarodějnictví?“ ptá se například soud v únoru 1688 obviněné Cathariny Koppinové.

A ta vzápětí vychrlí seznam sedmi nešťastnic z okolí, o které se inkviziční tribunál brzy začne také zajímat. Rovněž jiné ženy přiznávají, jak získávaly další čarodějnice.

51letá Christina Köhlerinová z Rejhotic na Šumpersku dokonce popisuje, že čarodějnice udělala i ze svých dvou dcer. „Důvod byl ten, že jsem slíbila zlému duchovi, že získám co nejvíce osob. Hrozil mi: Když nezískáš nikoho, udělám ti dítě,“ prohlašuje před soudem.

Srážka s divokou sviní

V soudním jednání se prolínají skutečné události s fantazií. Ženy přiznávají, že mají schopnost vyvolávat vichřice a ničivé bouře.

„Když je třeba vyvolat hřmění nebo silný déšť, vezměme dva kameny a vyhoďme je proti obloze,“ prozrazuje návod na kouzlo ovdovělá rychtářka Anna Föbelinová. Některé ženy u výslechu přiznávají svou schopnost měnit se ve zvířata.

„Přeměnila jsem se několikrát v medvěda, měla jsem srážku s divokou sviní. Byla jsem také srnou a zajícem,“ líčí Barbara Kranichelinová. Catharina Koppinová zase vypráví o své dovednosti měnit se v husu i o tom, jak snášela vejce.

„Denně jsem na nich seděla, až se vylíhly housenky. Ty se s ďáblovým jménem rozšířily po zahradách lidí a způsobily velké škody,“ zní zápis v protokolu z jejího výslechu.

Milosrdně krutá smrt

Obviněných přibývá. Vězení v sousedství losinského zámku přestává stačit a narychlo se staví nová, i když jen dřevěná budova pro osm vězeňkyň. Ty pak zpravidla bývají předváděny k výslechům po čtveřicích.

Boblig, často popisovaný jako nelítostný ďábel, je při nich vázán požadavky Apelačního soudu a musí se pečlivě řídit jeho direktivami. Obvyklým postupem je konfrontace, při níž jsou obviněné seznamovány s výpověďmi ostatních.

První rozsudek přichází na řadu 13. července 1679 a nevynáší ho Boblig, ale na dálku Apelační soud v Praze.

„Nechť jsou zmíněné Dorothea Groërin, Marina Schuchin a Marina Zöllichin pro své těžké zločiny jiným k výstraze a opovržení ohněm ze života sprovozeny podle práva,“ zní verdikt nad první trojicí žen.

Rozsudek obdrží správkyně panství hraběnka z Galle spolu s podrobným návodem, jak se má poprava provést. „Rozsudek bude vykonán tak, aby odsouzené nebyly příliš dlouho trápeny ohněm, nýbrž ihned udušeny.

Má se tak stát zavěšením pytlíku se střelným prachem kolem krku,“ nařizuje soud.