Právnická kariéra není všechno. Klidně ji opusťte. Pokud umíte psát a máte dobré nápady, vaše umění vám může přinést jmění. Zvlášť když vám s tím pomůže někdo tak neodolatelný, jako je Fantomas.

Zámeček Keravel v bretaňském městečku Plomelin měl vždycky blízko k umění. Jeho pánem je ve 2. polovině 19. století i malíř Victor-Marie Roussin (1812–1903).

Jeho dcera Marie zde 1. června 1874 přivede na svět syna, který dostane jméno Pierre Wilhem Daniel (1874–1914). Příjmení ovšem nemá Roussin, ale Souvestre po svém otci, místním prefektovi Albertu Souvestreovi.

Ten na své funkci příliš nelpí, začas rezignuje a rodinu přestěhuje do Paříže. V domě na ulici Avenue Mozart pak Pierre stráví velkou část dětství.

Po absolvování prestižní střední školy Lycée Janson de Sailly se zapíše na právnickou fakultu, v září 1894 získá bakalářský titul a stane se členem pařížské advokátní komory.

Výnosná, ale nudná kariéra váženého právníka však Pierrovi nestačí, pod pseudonymem Pierre de Breiz začíná působit jako novinář.

„Už v roce 1895 nastoupil jako sekretář redakce Le Monde Diplomatique a v letech 1897–1898 spolupracoval s různými novinami a publikoval několik povídek,“ líčí počátky jeho spisovatelské dráhy současný historik Claude Hélias v plomelinském bulletinu Le Kannadig.

Předmluva od legendy

Kromě toho Pierrovi učarují automobily. Začne s nimi obchodovat a zakrátko vlastní dvě autoopravny.

Jednu z nich dokonce v anglickém Liverpoolu, kam se vydá na zkušenou v březnu 1898. Na britských ostrovech píše pro agenturu Havas a podílí se na organizaci automobilových závodů.

Když se pak vrací zpátky do Francie, přiváží si už i svou partnerku Henriette Kistlerovou (1875–1951), která mu zůstane po boku až do jeho smrti.

Souvestre přispívá jako automobilový sloupkař do deníku LʼAuto a dalších časopisů, sepisuje technické příručky a je autorem odborné publikace Histoire de lʼautomobile. Vypracuje se na zkušeného sportovního novináře.

V roce 1909 se začne zajímat o letectví a vydává přehled pokusů o překonání kanálu La Manche ve strojích těžších než vzduch La Traversée de la Manche en aéroplane.

O předmluvu se mu tehdy postará sám pilot Louis Blériot (1872–1936), který se 25. července 1909 stává prvním, kdo z Francie do Anglie doletí.

Vyhozený z domu

V roce 1907 se Pierre Souvestre stává ředitelem časopisu Le Cadeau lourd. Tam učiní krok, který navždy změní jeho život.

Jako asistenta přijme do redakce svého spolužáka ze střední školy Marcela Allaina (1885–1969), který také od právnické kariéry zběhl k žurnalistice.

Nové místo je pro něj záchranou, protože otec, sám vážený právník, ho právě nelítostně vyhodil z domu za to, jak promrhal svůj talent.

A oba bývalí spolužáci, kteří už tak sdílejí vášeň pro rychlou jízdu, velice záhy zjistí, že psaní se jim nejlépe daří, když to dají dohromady. Hned v roce 1909 se společně pouštějí do sepisování prvních seriálových detektivek pro časopisy.

Zlatý důl detektivek

Psaní jde přátelům tak od ruky, že si mohou dovolit už za rok podepsat s pařížským nakladatelstvím Fayard smlouvu na vytvoření 24 románů, které mají vycházet měsíčně.

Šéf firmy Joseph-Arthème Fayard (1866–1936) právě hledá způsob, jak zastavit pokles prodeje svých produktů. „Potřebuji někoho, kdo porazí konkurenci!“ hřímá.

Tou konkurencí má na mysli zejména tehdejší ikonu detektivek Gastona Lerouxe (1868–1927), autora slavného Fantoma opery z roku 1910. A v osobách Pierra a Marcela narazí Fayard na zlatý důl.

V některých z jejich příběhů už vystupují policejní komisař Juve a novinář Fandor, čas slávy těchto dvou literárních postav ale ještě teprve přijde.

Jejich popularita prudce stoupá od února 1911, když do osudů kriminalisty a novináře vstoupí jejich velký protivník. Dostává jméno Fantomas, v originále Fantômas, a plán původních 24 dílů je snadno překonán.

První příběh s Fantomasem vyjde ve více než 100 000 výtiscích. Od okamžiku Fantomasova zrodu vznikne až do září 1913 dalších 31 knih, což čítá celkem na 15 000 stran. Sešitová vydání, z nichž každé vyjde čtenáře na 65 centimů, jdou na dračku…

Průhledné lsti?

Tempo, které vyžaduje smlouva s nakladatelstvím, je tak vražedné, že oba spisovatelé přes den zběsile namlouvají texty do diktafonu a v noci je přepisují na stroji.

Jak Pierre, tak Marcel si libují v barvitých popisech technologických vymožeností doby a neváhají zavést děj některých příběhů do prostředí Afriky či Ameriky, v posledním příběhu dokonce i do vesmíru.

Nadšeni jsou čtenáři, ale vzácně se s nimi shodne také kritika. „Fantomas je jako Vergiliova Aeneida moderní doby,“ chválí sérii spisovatel a kritik Blaise Cendrars (1887–1961).

K ovacím se připojují i osobnosti jako básníci Guillaume Apollinaire (1880–1918), Max Jacob (1876–1944) nebo Jean Cocteau (1889–1963). Apollinaire a Jacob dokonce zakládají La Société des Amis de Fantômas, tedy Společnost přátel Fantomase.

„Z hlediska imaginace je Fantomas jedním z nejbohatších děl, která existují,“ nechá se dokonce slyšet Apollinaire.

„Příběhy o Fantomasovi obsahují veškerou mytologii tohoto světa,“ přidává se francouzský novinář, specialista na popkulturu Francis Lacassin (1931–2008). „S Fantomasem se teror stává monotónním.

Jeho lsti jsou tak průhledné, že je s podivem, že je komisař Juve neodhalí dřív,“ mračí se naopak americký básník a znalec francouzské literatury John Ashbery (1927–2017).

Smrt ho nezničí

V roce 1914 se zdá, že nastal Fantomasův konec. Pierre Souvestre totiž v necelých 40 letech umírá na plicní edém. Marcel Allain ale společného literárního hrdinu neopustí a ve vydávání příběhů o Fantomasovi pokračuje dalšími 11 díly.

Po svém příteli navíc přebírá nejen společného zloducha. V září 1926 si bere za ženu bývalou Souvestreovu přítelkyni Henriettu. Když pak v roce 1969 v Saint-Germain-en-Laye umírá, má na svém kontě přes 400 vydaných knih.