Osmanská říše, země obávaných dobyvatelů, se mění v centrum vzdělanosti, období válek střídá mír. Takové uspořádání ale ne zdaleka všem vyhovuje. Éra vzestupu končí krvavým povstáním, které se s novotami rychle vypořádá…

Co se v dějinách dá stihnout za pouhých 12 let, zvláště u země s tak dlouhou historií jako Osmanská říše?! Přesto je 12 let a dva měsíce na počátku 18. století dodnes považováno za výjimečné období rozmachu, které nastartovalo proměnu říše v moderní zemi.

Tato relativně krátká epocha v osmanských dějinách má i své jméno: Tulipánová éra.

Patří na Západ?

Osmanská říše ovládá velkou část jihovýchodní Evropy a Středomoří už od 14. století, v roce 1453 za vlády sultána Mehmeda II. (1432–1481) dobyla Konstantinopol, centrum upadající Byzantské říše, a proměnila město ve svou vlastní metropoli.

Osmané mají pověst nelítostných protivníků a každý v Evropě si dobře rozmyslí, zda se této expandující mocnosti postavit. Pak však přichází obrat. Nový sultán Ahmed III. (1673–1736) se obává izolace, do níž by se jeho říše mohla dostat. „Chci zemi co nejvíce sblížit se západní Evropou,“ vyhlašuje.

Pokrokový vezír

Do čela reforem se v roce 1718 staví sultánův zeť, velkovezír Nevsehirli Damat Ibrahim Paša (1660–1730).

„Byl to zastánce pořádku v říši i národě, důstojná, skromná, odvážná a pilná osobnost, oplývající laskavostí a štědrostí, prozřetelný vezír a bezkonkurenční znalec zákona,“ opěvuje ho historik Osmanzade Ahmed Taib (asi 1659–1724) ve své knize životopisů 93 velkovezírů.

Osmanská říše ve velkovezírových rukou prochází zásadní proměnou. Otevírá se prostor pro obchod se Západem, navazují se diplomatické kontakty, do říše se sjíždějí nejslavnější západní umělci, dosud výhradně islámská architektura vstřebává barokní podněty.

V Konstantinopoli je konečně po staletích od vynálezu knihtisku zprovozněna první tiskárna, vydávající texty v osmanském jazyce. Celé období provázejí tulipány. Velkovezír je miluje a pěstuje a jeho příklad se šíří po celém sultánově dvoře.

Tulipány jsou najednou všude. Nejenže se prodávají květiny a zakládají zahrady, ale tulipány jsou také všudypřítomným motivem potisku látek i námětem výtvarných děl.

Je o ně takový zájem, že sami sultánovi dvořané sepisují petici, v níž požadují regulaci neúměrně rostoucích cen tulipánů.

Krvavé květy

Období míru a rozmachu přece jen brzdí válka s Persií, která odhaluje stinnou stránku Tulipánové éry. Příliš mnoho prostředků se totiž v poslední době věnovalo na velkolepé stavby, kladl se důraz na pohodlí a radovánky.

„Během svátků na náměstích instaloval kolotoče a houpačky a nutil muže a ženy jezdit na houpačkách společně,“ obviňuje velkovezíra historik Süleyman Efendi (asi 1740–1779). Investice do umění také převážily nad financováním armády.

Té se v konfliktu s Persií nedaří a elitní oddíly janičárů se bouří, protože nedostávají plat. Odpůrcům reforem se daří podněcovat odpor lidu a 28. září 1730 propuká povstání.

Sultán Ahmed III. je sesazen z trůnu a nahrazen svým synovcem Mahmudem I. (1696–1754), Nevsehirli Damat Ibrahim Paša je 2. října 1730 popraven uškrcením. Slavná, ale krátká Tulipánová éra Osmanské říše končí v krvi a smutku.