Dlouhá léta odmítá brát léky proti bolesti. „Musím bádat s čistou hlavou,“ tvrdí. Pak ale nastane chvíle, kdy už nemůže dál, a poslední dávka morfinu je pro něj vysvobozením.

Původ zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda (†1939) je vskutku internacionální. Na svět přichází 6. května 1856 v moravském Příboru v německy mluvící rodině původem z polské Haliče. Už v dětství se s ním ale rodiče stěhují do Vídně.

Začíná s domácí výukou a do školy se poprvé podívá až v deseti letech. Hned se však zařadí mezi premianty a dlouho touží po studiu práv, až na poslední chvíli zvítězí medicína.

Na vídeňské univerzitě promuje v roce 1881 a záhy zjišťuje, že prací v nemocnici ani vědeckým výzkumem v životě nezbohatne.

Každý cítí hrůzu

Na zcela novou trajektorii nasměruje Freudovu kariéru roční stipendium v Paříži a zejména přednášky hvězdy světové neurologie Jeana-Martina Charcota (1825–1893).

Mladý Freud je fascinován možnostmi hypnózy, proniká do tajů vědomí a po návratu si ve Vídni otevírá vlastní praxi. Vše, co ve Francii načerpal, nyní přetvoří ve vlastní koncept, pro který se ujme označení psychoanalýza.

Buduje terapeutickou školu, sepíše knihu Výklad snů a objeví také oidipovský komplex. „Vzešla ve mně myšlenka, která má obecnou hodnotu.

Každý byl jednou takovým Oidipem a před splněním přání, které je tu proměněno ve skutečnost, pociťuje každý hrůzu,“ svěřuje se v roce 1897.

Celá pravda

Začíná 20. století a jméno Sigmunda Freuda již berou vážně i někteří jeho věhlasní světoví kolegové. Až za první světové války ale psychoanalýza, pomáhající léčení válečných neuróz, konečně překoná nedůvěru ostatních.

„Od omylu k omylu člověk nakonec objeví celou pravdu,“ věří Freud.

V průběhu 20. let prohlubuje své teorie, vydává přelomovou knihu Já a Ono, a i když ho rakovina horní čelisti připraví o část obličeje, v roce 1930 se mu dostane významného ocenění v podobě prestižní Goethovy ceny.

Téměř nemůže mluvit, dál ale léčí pacienty. „Děkuji za poctu již za mého života, ačkoli současný svět v hodnocení výsledků mé práce ještě není jednotný,“ vzkazuje pak občanům svého rodného města Příboru, kteří mu v roce 1931 odhalují pamětní desku.

Knihy na hranici

Freudovi v tu chvíli zbývá ještě osm let života, není mu ale souzeno prožít je v klidu. Nastupující nacismus pro něj představuje hrozbu kvůli jeho židovskému původu i pro jeho vědecké názory.

„Ve středověku by mne byli upálili, dnes se spokojují s tím, že pálí moje knihy,“ komentuje počínání svých protivníků. Nezbývá mu než emigrovat do Londýna, kde nakonec kvůli nesnesitelným bolestem požádá svého lékaře o poslední milosrdnou dávku morfinu.

„Cílem veškerého života je smrt,“ prohlásil kdysi. Nyní jeden z nejvýznamnějších lékařů historie, který navždy změnil psychiatrii, k cíli svého života dospěl.