Sází na originální reklamu a za propagaci svých aut utrácí milionové částky. Rád riskuje a snaží se vyrábět levné a přitom kvalitní vozy, o nichž bude s obdivem mluvit „celý svět“.

Francouzský průmyslník a vizionář André Citroën si prostě plní svoje sny a během života vybuduje základy respektované automobilové značky, která letos slaví 100. narozeniny!

Vyrůstá na knihách Julese Vernea (1828–1905), a tak není divu, že André (1878–1935) vystuduje pařížskou Polytechnickou školu, kde získá titul inženýra. V úvahách, co bude dělat dál, mu v roce 1900 pomůže cesta do Polska.

Při návštěvě jedné tamní továrny ho zaujme neobvyklá soustava kol se speciálním ozubením určená na čerpání vody. „Okamžitě jsem viděl, že pokud se zhotoví s vysokou přesností a z kvalitní oceli, budou mít dokonalý záběr,“ líčí ve svých vzpomínkách.

André vsadí vše na jednu kartu a za peníze vypůjčené od matky zakoupí patenty k tomuto zařízení. Nebude to dlouho trvat a Citroënova ozubená kola nacházejí uplatnění u nejrůznějších strojů, mlýnů či čerpadel.

Jeho firmě se daří a v roce 1905 začíná vyrábět i automobilové motory. Od nich je to už jen malý krůček k produkci samotných automobilů…

Nedbá na rady přátel

„Budoucnost patří levnějším autům!“ pochopí André během cest po USA. S jejich výrobou začíná krátce po první světové válce. Do své firmy „nasype“ spoustu peněz a promění ji v nejmodernější automobilku v Evropě. Ignoruje rady přátel, že na to není vhodná doba.

Vrhne se do automobilového průmyslu po hlavě. Je přesvědčen, že „v okamžiku, kdy se myšlenka ukáže být rentabilní, náklady jsou nedůležité“! I tentokrát má André pravdu.

V roce 1919 zaplaví trh Citroënem 10 HP (známým i jako typ A), prvním francouzským velkosériově vyráběným vozem, který má na svou dobu revoluční, levostranné řízení!

Solidní, a přitom nepříliš drahé auto s levnou údržbou si u zákazníků rychle získává oblibu a jeho „otci“ se začíná přezdívat „evropský Ford“.

Rozsvítí Eiffelovku

Díky technologickým novinkám i maličkostem, jako je třeba podrobný návod k použití vozu a seznam servisů, si André udržuje náskok před konkurencí. Úspěch mu zajistí i neotřelá reklama.

Například jeho milovanou Eiffelovku „rozsvítí“ na několik let obrovský nápis Citroën, který v noci září desítky kilometrů daleko. A potenciální zákazníky „loví“ André i přímo v rodinách.

V souladu s heslem, že „děti se učí vyslovovat první slova – máma, táta a Citroën“, investuje do kostek, koloběžek nebo elektrických autíček s logem své firmy…

Na lítost je pozdě

S celosvětovou hospodářskou krizí na počátku 30. let však přichází pád. Prodeje citroënů prudce klesají a André bojuje o přežití. Na složitou situaci zareaguje po svém:

Zariskuje a v roce 1934 představí světu Citroën Traction Avant s pohonem předních kol, aerodynamickou celokovovou karoserií či hydraulickými brzdami.

Jenže unikátní vůz, kvůli němuž se astronomicky zadlužil, nejde na odbyt, a nedočkaví věřitelé pošlou automobilku do konkurzu. Andrému se v tu ránu zhroutí svět. Lituje, že nemyslel na zadní vrátka a v minulosti „utopil“ horentní částky v kasinech.

Skončí v nemocnici a v červenci 1935 umírá. Jeho firmu převezme výrobce pneumatik Michelin a znovu ji postaví na nohy. A to hlavně díky Citroënu Traction Avant, který se jako „zázrakem“ náhle začíná skvěle prodávat…