„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy.
Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém.
Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako jeho bratři dostal od krále Gustava Vasy (1496–1560) do správy notnou část země. Od význačných evropských dvorů Magnusu Vasovi (1542–1595) chodily nabídky k sňatku.
Přesto na trůn na rozdíl od svých tří bratrů neusedl, o svůj majetek přišel a nemoc mu zatemnila mozek.
Syny nabádá ke svornosti
Velký sál stockholmského královského paláce o letním slunovratu 1560 praská ve švech. Na trůně sedí muž, který vládl Švédsku více než tři desetiletí. Na robustní postavě Gustava Vasy se však už podepsal věk i neduhy. I sám vládce cítí, že se blíží konec.
Naposledy se objevuje před říšskými stavy, pronáší řeč. Po boku mu stojí jeho synové. Nejstarší Erik (1533–1577), který bude dědicem koruny, a tři mladší z druhého manželství – Jan (1537–1592), Magnus a Karel (1550–1611).
„Pokud chcete udržet korunu v rodině, musíte ctít a poslouchat jejího nositele a vždy prosazovat nejlepší zájmy jeden druhého,“ nabádal je. Starý král se totiž obával, aby po jeho smrti nezačali mezi sebou zápasit o moc a nezpůsobili pád rodu.
Pojistil se i tím, že každému ze svých chlapců poskytl značnou část území, v němž si mohli neomezeně vládnout. Zůstávali však stále podřízeni panovníkovi Švédska.
Vasovým dcerám se takových výsad nedostalo, měly být provdány za syny z významných evropských rodin. Jeden takový sňatek provázel pikantní skandál…

Dcera se spustila
Na vánoční svátky čekají na hradě Vadstena vzácné hosty. V říjnu 1559 se Magnusova sestra princezna Kateřina (1539–1610) provdala za hraběte Edzarda II. (1532–1599) z Východního Fríska (dnes v Německu).
Na cestě do její nové domoviny se pár zastavil na jihovýchodě Švédska ve Vadsteně, sídle Magnuse, vévody z Östergötlandu.
V početném doprovodu je budoucí král Erik i nevěstina mladší sestra princezna Cecílie (1540–1627), živá a poněkud svéhlavá dívka, které padl do oka bratr ženicha Johan (1538–1591). Nezůstalo jen u toužebných pohledů.
Jedné noci stráže hlásí, že do dívčiných komnat vnikl mužský návštěvník. „Já ho zabiju!“ rozčílí se Erik. To by však znamenalo obrovský skandál, a tak s Magnusem a několika dvořany naplánují lest.
Při další návštěvě nechají nočního hosta vlézt oknem do Cecíliiny komnaty, pak odstraní žebřík a dovnitř vtrhnou stráže. Přistihnou tam rozdychtěného Johana s takřka staženými kalhotami. Uvrhnou ho do vězení, možná i vykastrují.
Gustav Vasa zuří, zlobí se na Erika, že se věc dostala na veřejnost, a hrozí, že neslušné Cecílii vyrve všechny vlasy. To ještě netuší, co všechno budou vyvádět potomci po jeho smrti.
Nevěsty ho nechtějí
„Je to zrádce,“ prohlašuje král Erik na adresu svého bratra Jana a strčí ho v roce 1563 do vězení. Jan, finský vévoda, stál v cestě jeho dobyvačným plánům. Magnus se postaví na stranu Erika a ten ho za to posune na Janovo místo v pořadí nástupnictví.
Pána na Vadsteně to potěší, i když žádné velké mocenské ambice nemá. Vyhovuje mu život venkovského šlechtice. Baví ho hony i muzicírování, těší ho pozvání sousedů. Rozkolem mezi bratry však trpí, navíc mu vybrané vznešené nevěsty dávají košem.
Nevyšla svatba s mnohem starší Annou Jagellonskou (1523–1596), Janovou švagrovou, ani se skotskou královnou Marií Stuartovnou (1542–1587). Možná se jí donesly zvěsti o podivném chování jejího nápadníka.
Už od roku 1561 trápí Magnuse „bolest v srdci a melancholie“, ve skutečnosti jde zřejmě o příznaky bipolární poruchy či schizofrenie. V roce 1563 se jeho stav zhoršuje, až se pro své okolí stává nebezpečným.
Bratři ho okradli
Bije sloužící a trhá bibli. Zmrzačil strážce. Zprávy o Magnusově řádění jeho sourozence zneklidňují, zároveň však ho duševní choroba vyřazuje z nástupnictví na trůnu, což se jim hodí. Zvěsti, které docházejí z Vadsteny, jsou někdy těžko uvěřitelné.
„Prý z okna spatřil v příkopu mořskou pannu, tak se jí chtěl vrhnout do náručí. Málem se utopil…“ Ve skutečnosti Magnus patrně vypadl, když si prohlížel konstrukci hradního padacího mostu.
Ve světlých chvílích se baví rytířskými souboji, kuželkami a míčovými hrami a později i rád rybaří. Bratři ho ani nezasvětí do povstání proti králi Erikovi, které skončí jeho sesazením a Janovým nástupem na trůn.
Ovšem podaří se jim také bez Magnusova vědomí vyrabovat jeho „stříbrnou komnatu“ na Vadsteně, k převratu peníze nutně potřebovali.
Jan a Karel si mezi sebe bezostyšně rozdělí podíl nemocného z dědictví po jejich matce s tím, že „náš drahý bratr je stále na mysli a rozumu oslabený“. Od roku 1574 král Jan spravuje Magnusovo vévodství a přebírá za něj i odpovědnost.
„Zacházejte s bratrem důstojně. Stěžoval si, že jste na něj krutí a jíte mu jídlo,“ píše jeho opatrovníkům starostlivý bratr.
