Některým lidem připomíná brouka se složenými krovkami. Má elegantní zaoblená okna a kulatá světla a k jeho přednostem patří i nižší spotřeba paliva. Aerodynamický automobil Schlörwagen se přesto nezačne sériově vyrábět. Podobně jako další futuristické prototypy vozů…
Dešťová kapka je nestabilní
Rozumí architektuře, matematice i technice. Ve všech těchto oborech Američan Richard Buckminster Fuller (1895–1983) neustále posunuje hranice.
V roce 1933 představí světu prototyp automobilu Dymaxion (složenina anglických výrazů dynamic, maximum a tension – dynamika, maximum a napětí).
Aerodynamický vůz ve tvaru dešťové kapky je přes šest metrů dlouhý a vejde se do něj až 11 cestujících. Má dřevěný rám, karoserii z hliníku a řídí se přes jediné zadní kolo.
Bohužel na silnici je nestabilní, špatně se ovládá a při nehodě během zkušební jízdy zahyne jeho řidič. Fuller později zkonstruuje ještě dva vylepšené prototypy Dymaxionu, ovšem sériově se nikdy vyrábět nebudou.
Vejci vadí boční vítr
O stroje se německý inženýr Karl Schlör (1911–1997) zajímal už jako kluk. Po univerzitních studiích techniky s radostí přijímá nabídku pracovat v Aerodynamickém výzkumném ústavu v Göttingenu.
Koncem 30. let minulého století zde začíná pracovat na prototypu elegantního osobního automobilu s minimálním odporem vzduchu.
Veřejnost poprvé spatří sedmimístný Schlörwagen v roce 1939 na autosalonu v Berlíně a dá mu přezdívku „Göttingenské vejce“. Vůz jako z jiné planety je přes čtyři metry dlouhý a asi dva metry široký.
I díky kolům skrytým pod kapotou má v běžném provozu nižší spotřebu paliva, jak si Schlör přál, a umí jet rychlostí téměř 140 kilometrů v hodině!
Do sériové výroby se přesto nedostane, protože „byl náchylný na boční vítr, který jej mohl v extrémních případech i vyhnat ze silnice“, vysvětluje současný publicista Aleš Dragoun. Schlör už nestihne tento problém vyřešit. Vypuká totiž druhá světová válka a na celý projekt se zapomene.
Černý pták nevzlétne
Vznikne kvůli propagandě. Německý inženýr Ferdinand Porsche (1875–1951) ho v letech 1937–1939 sestrojí přímo na přání Adolfa Hitlera (1889–1945).
Slavný automobilový závodník Hans Stuck (1900–1978) má v prototypu Mercedes-Benz T80 překonat světový rekord. Konstruktéři očekávají, že v něm pojede rychlostí 750 kilometrů v hodině!
Osm metrů dlouhý monopost se třemi nápravami váží 2,7 tuny a Porsche ho vybaví leteckým dvanáctiválcovým motorem. Šetřit nemusí ani v jiných ohledech, celkové náklady na jeho výrobu se vyšplhají na závratných 600 000 říšských marek!
Nicméně Hans Stuck v modelu T80 svůj pokus o rychlostní rekord neuskuteční.
Prestižní akce, která se má odehrát na jedné z německých dálnic, byla naplánována na leden 1940, kdy už má Hitler jiné starosti. „Černý pták“, jak si nacistický vůdce tento vůz pojmenoval, skončí ve skladu. Dnes je k vidění v továrním muzeu Mercedesu u Stuttgartu.
Vrtule na vozovku nepatří
Má být alternativou k automobilům s běžným motorem. Francouzský konstruktér Marcel Leyat (1885–1986) se rozhodne zkonstruovat vůz, který bude – stejně jako letadlo – uvádět do pohybu vrtule.
Prototyp svého Helicronu dokončí v roce 1932. Kuriózní automobil zatáčí zadními koly a dokáže vyvinout maximální rychlost až 120 kilometrů za hodinu.
Neumí však couvat, protože motor „přímo pohání onu velkou dřevěnou vrtuli a řidič jen pákou reguluje otáčky“, jak upřesňuje současný publicista Daniel Fuglevič. Ani Helicron se nebude sériově vyrábět, a to i z bezpečnostních důvodů.
Jeho vrtule by při srážce s jiným automobilem či chodcem mohla snadno způsobit katastrofu. Leyatův prototyp se přesto dochoval do současnosti. Prošel pečlivou rekonstrukcí a ve své sbírce ho má muzeum automobilů v americkém Nashvillu.
Pojízdná kancelář je drahá
Na pohled vypadá vskutku působivě. Minivan Stout Scarab z roku 1936 má krásnou proudnicovou karoserii s designovými prvky ve stylu art deco.
Vzniká na popud amerického průkopníka moderní letecké dopravy Williama B. Stouta (1880–1956), jenž ho navrhl jako pojízdnou kancelář.
Je určen pro sedm osob a v kabině jsou „kožená křesílka, která šla libovolně přemisťovat (pouze řidičova sedačka byla uchycena pevně), a také skládací stolek“, líčí současný publicista Martin Jánský.
Elegantní vůz také vyniká na svou dobu pohodlným podvozkem, ovšem i tato „vymoženost“ ho značně prodraží. Kvůli vysoké ceně je vyrobeno jen šest (podle jiných zdrojů devět) exemplářů tohoto údajně prvního minivanu v historii automobilismu.
Foto: Wikipedia.org, TACOT, Classic Auto Mall, Youtube.com
