Je pravou rukou dvou českých králů i důvěrníkem římského vladaře. Obratný diplomat a všestranný vzdělanec Petr z Aspeltu za sebou v evropské politice zanechává nesmazatelnou stopu.

Původ z malé vesničky na jihu Lucemburska člověka zrovna nepředurčuje stát se jednou z nejvýznamnějších osobností evropských dějin.

Petrovi z Aspeltu (asi 1250–1320) se ale dostane vynikajícího vzdělání v Boloni, Padově a Paříži, které zahrnuje široké spektrum oborů od práv přes teologii a filozofii až po medicínu.

V roce 1286 je jmenován do významné funkce osobního lékaře a kaplana římského krále Rudolfa I. Habsburského (1218–1291). Otevírá se mu svět nejvyšší politiky.

Králův kancléř

Po pěti letech Rudolf opouští tento svět, ale na Petra se nezapomene. Ozývá se mu další panovník. Mladý český král Václav II. (1271–1305) ho povolává do Prahy, kde se dotyčný stává jeho sekretářem a také vyšehradským kanovníkem.

Panovník na něj tak spoléhá, že ho v roce 1297 povyšuje na kancléře a svěřuje mu řízení své zahraniční politiky. Prahu Petr opouští po Václavově smrti a ujímá se další prestižní funkce:

10. listopadu 1306 je jmenován mohučským arcibiskupem, a tedy nadřízeným pražské diecéze.

Opora rodu

Petr z Aspeltu je nyní jedním z nejvýše postavených osobností Říše a začíná stále více ovlivňovat politiku v celoevropském měřítku. 27. listopadu 1308 přispěje ke zvolení Jindřicha VII. Lucemburského (1278/1279–1313) římskoněmeckým králem.

Lucemburkové v něm získávají významnou oporu. Své o tom ví i mladičký Jan Lucemburský (1296–1346), kterého Petr z Aspeltu 1. září 1310 ve Špýru osobně oddává s Eliškou Přemyslovnou (1292–1330).

„Po skončení evangelia vrhli se ženich a nevěsta na zemi před hlavním oltářem a přijali od arcibiskupa dar požehnání,“ zaznamenává onu slavnou událost Zbraslavská kronika. O necelý půlrok později Petr Jana Lucemburského s chotí v pražském chrámu sv. Víta korunuje českým králem a královnou.

V centru dění

Petr se znovu usazuje v Praze. Janu Lucemburskému je totiž pořád sotva 15 let a nemůže vládnout sám. V čele královské rady tak nestane nikdo jiný než právě Petr z Aspeltu. Jako poručník nezletilého panovníka spravuje království výtečně.

Osvědčí se i ve chvíli, kdy se chystá volba nového římského krále.

Velkým favoritem je tehdy Habsburk Fridrich Sličný (1289–1330), ale obratnou diplomacií Petra z Aspeltu se v roce 1314 podaří prosadit souběžné zvolení pro Čechy mnohem přijatelnějšího kandidáta Ludvíka Bavora (1282/1287–1347).

Petr z Aspeltu umírá v Mohuči 2. června 1320. O dva roky později však i jeho díky prozíravé politice český král získává od Bavora Chebsko.