Jako živé. Tak působí kresby českého malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana, který svými díly vzkřísil tvory dob dávno minulých.

Dinosauři, mamuti nebo třeba pravěcí lidé nabývají díky jeho umění realistických kontur, čímž se Burian jako málokdo zasadil o rozvoj fantazie malých i velkých čtenářů. Jak mohl vědět, jak vypadají?

„Pod Štramberkem zeje v boku obrovské vápencové hory otvor do jeskyně Šipky… Tato jeskyně, která byla cílem našich dětských výprav, mě vzrušovala představami o životě podivných lidských tvorů, kteří ji před dávnými časy obývali,“ vypráví zaníceně malíř Zdeněk Burian o tom, co v něm za dětství zažehlo zájem o prehistorii.

Jeskyně Šipka, v níž byla na konci 19. století nalezena část čelisti neandertálského dítěte, se nachází jen kousek od domu v Kopřivnici na Novojičínsku, kde Burianovi bydleli.

Zde se také Zdeněk Burian 11. února 1905 narodil a odtud se přestěhoval do Prahy poté, co byl pro svůj mimořádný talent přijat na tamní Akademii výtvarných umění. Co na tom, že mu bylo teprve 14 let…

Nuzné začátky

Na období svých studií Burian nevzpomíná v dobrém. Spolužáci se ho straní, učivo je náročné, a navíc si na život v Praze musí vydělávat sám, neboť rodiče nemají peněz nazbyt.

Ačkoliv je ještě dítě, je nucen si zvykat na pocit osamělosti, věčný hlad a někdy i na nocování pod hvězdami.

Tohle jistě nečekal, když se před odjezdem loučil s rodiči… Burian je sice nadšený tramp a život v přírodě mu není cizí, prázdný žaludek i kapsa ale za chvíli omrzí. V 16 letech proto školu opouští a začíná se živit jako ilustrátor.

Osudové setkání

První knihou, jíž doprovodí svými kresbami, je Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona (1850–1894).

V dalších letech paletu svého záběru rozšíří i o časopisy jako například Humoristické listy, Dobrodružný svět či ilustrovaný magazín pro děti Malý čtenář.

Životní přelom v Burianově životě nastává roku 1933. Poprvé se setkává s českým paleontologem Josefem Augustou (1903–1968), jehož zaujme Burianův obrázkový doprovod ke knize Lovci mamutů.

„Pozval si mne domů a předložil mi obrázek kostry diplodoka, býložravého veleještěra. Nakreslil jsem ho během dvaceti minut,“ popsal Burian jejich první setkání, po němž se z nich stanou na 35 let kolegové.

Opomíjen akademiky

Jejich populárně naučné knihy, kdy Augusta dodává odbornost vědeckou a Burian uměleckou, jdou na dračku nejen v Československu, ale též v ostatních zemích Evropy, dále v USA i Japonsku.

Zájem laických čtenářů vyvažuje relativní nezájem ze strany akademické obce, s nímž se malíř nikdy nevyrovná. Přesto zůstává velmi činný. Udává se, že za svůj život Burian vytvořil na 15 000 děl! „Pracoval šest dní v týdnu.

Jediný volný den bylo pondělí, ale i v tento den vyřizoval korespondenci, četl rukopisy děl, které měl ilustrovat, a přijímal návštěvy,“ říká Aleš Durčák, zakladatel muzea věnovaného Zdeňku Burianovi ve Štramberku. Slavný ilustrátor zemřel v červenci 1981 na výduť břišní aorty.

*** Inspirace pro monstrum ***

* Globální úspěch Zdeňka Buriana se projevil i v nejznámějších japonském fiktivním monstru – Godzille.

* První film o obřím netvorovi, zmutovaném jaderným zářením, vyšel v roce 1954 a dodnes vznikly desítky pokračování…Tvůrci Godzilly se při vytváření její podoby inspirovali právě v Burianových rekonstrukcích dinosaurů.

* Malíř ale ovlivnil i tuzemskou filmovou tvorbu. V roce 1955 režisér Karel Zeman postavil na Burianových ilustracích snímek Cesta do pravěku.