„Každý den chci jiné jídlo,“ diktuje si podmínky Napoleon. „Minimálně po dobu jednoho roku. A všechny pokrmy ať jsou z čerstvých potravin,“ pokračuje. Není divu, že je jeho kuchař Antoine Carême trochu nesvůj. Obojí ale nakonec zvládne. Kromě toho stihne vymyslet i několik proslulých dobrot, třeba hranolky. 

Ty přitom objeví pouhou náhodou, když se nešťastně zamiluje. Traduje se, že mladý Antoine (1784–1833) je tehdy natolik zdrcený, že se rozhodne pro sebevraždu. Protože je podzim a jedovaté rostliny už nerostou, zkusí se otrávit syrovými bramborovými hlízami.

Není ale žádný hrdina a na úplně syrové brambory si netroufne. Aby se mu dobře jedly, nakrájí je na malé hranolky, které osmahne na pánvičce a osolí. Sní jich na posezení čtvrt kila a jde si lehnout s vírou, že se už neprobudí.

Ráno ke svému překvapení zjistí, že nejenže nezemřel, ale ještě ke všemu vymyslel gastronomickou senzaci!

Trnitá cesta

Mladík nemá zrovna na růžích ustláno. Narodil se do chudé pařížské rodiny, která vychovává něco mezi 15 až 25 dětmi. Když je mu deset let, nechává ho prý otec na ulici. Chlapci tak nezbude nic jiného než si začít hledat obživu.

Nejprve pracuje jako umývač nádobí, poté jako pomocník v kuchyni. Renomovaný cukrář Sylvain Bailly v něm však vidí přece jen něco víc a svěří mu výrobu dezertů. Carême ho nezklame, naopak.

Svými marcipánovými pochoutkami, které tvaruje po vzoru slavných historických staveb, nadchne i významného politika a pravidelného návštěvníka Baillyho podniku, Charlese Maurice Talleyranda (1754–1838). Ten neváhá a mladíka okamžitě přijme do svých služeb. A odtud už je jen krůček k samotnému císaři…

Prim hraje bílá

Uspokojit chuťové buňky Napoleona (1769–1821) přitom není jen tak. Sám se koneckonců nechá slyšet, že jí hlavně z povinnosti. Carême pro něj vaří několik let a k překvapení všech z císaře učiní hotového gurmána.

Po jeho pádu odejde na britské ostrovy, kam ho povolá sám král Jiří IV. (1762–1830). Ani v jeho kuchyni Carême nezahálí a zavádí řadu inovací. Je to právě on, kdo zavede dvouřadá kuchyňská saka (tzv. rondon), vymyslí i známé vysoké kuchařské klobouky.

Pochopitelně v barvě bílé, skrze niž vnímá čistotu při práci. Ostrovní počasí mu ale příliš nesvědčí, a proto roku 1819 odchází. Přesídlí do Petrohradu, kde se ujme carské kuchyně.

Právě pro Alexandra I. (1777–1825) vymyslí slavný dort Malakoff, který později dojde obliby zejména v USA.

Doplatil na profesi?

Počátkem roku 1823 Carême vstupuje do služeb bohatého bankéře Jamese Mayera Rothschilda (1792–1868), který si jeho lahůdky nemůže vynachválit. Obzvláště si prý zamiluje jednu z kuchařových dodnes připravovaných a obdivovaných novinek – bešamelovou omáčku.

Carême pro Rothschilda v Paříži nakonec vaří celkem šest let. V roce 1829 se ale rozhodne odejít na odpočinek. Na vině je jeho zhoršující se zdravotní stav.

Podle odborníků si slavný kuchař zničil plíce vdechováním toxických výparů z dřevěného uhlí, na němž se tehdy vařilo. Jeho poslední slova, která před smrtí rozčileně vyštěkne, prý znějí: „Zamíchejte s tím kastrolem!“

Foto: meisterdrucke.com