Mají tvořit základ českého vojska, jenže velmožům se na Apeninský poloostrov trmácet nechce. O dohodě, kterou si vyjednal s císařem Barbarossou, jim Vladislav v předstihu neřekl. Prostě ji uzavřel bez jejich vědomí.

A teď po nich chce, aby navlékli zbroj a vytáhli do pole. To se přece nedělá!

Nemají spolu zrovna nejlepší vztahy. Reálně hrozí, že mezi římským císařem Fridrichem Barbarossou (1122–1190) a českým knížetem Vladislavem II. (kolem r. 1110–1174) každou chvíli vypukne otevřená válka.

Iniciativy se proto chopí jejich diplomaté, a hlavně díky nim oba panovníci v roce 1156 uzavírají smír. Z nepřátel se stávají spojenci, což Barbarossovi přijde vhod.

Chystá tažení proti vzpurným severoitalským městům a potřebuje posílit svou armádu o zkušené bojovníky. Zvažuje, jak by Vladislava k vojenské podpoře motivoval. Peníze ani území mu naoplátku dávat nechce. Nakonec zvolí řešení, které ho nebude nic stát…

Titul na rozkaz

Za pomoc na bojišti nabídne českému knížeti královský titul! Vladislav s jeho návrhem souhlasí. Počátkem roku 1158, ještě před zahájením italského tažení, přijíždí na sněm do bavorského Řezna. 11. ledna předstoupí před Barbarossu.

„Císař… u přítomnosti nesčíslného počtu knížat položil na hlavu jeho ozdobu královskou… a rozkázal, aby potom všude králem byl jmenován a země Česká aby více nebyla krajem, ale královstvím,“ přibližují ceremoniál Letopisy hradišťsko-opatovické z 12. století.

Po něm následují dlouhé oslavy a 18. ledna Fridrich vydá Vladislavovi listinu, ve které celý akt potvrdí. Jak ale upřesňuje současný historik František Kadlec, „nebyla to korunovace v pravém slova smyslu… Byla bez bohoslužby, bez církevního prostředí. Jednalo se spíše o jmenování na Českého krále než o korunovaci“.

Šance pro mladé

Císař svůj slib splnil, teď je řada na Vladislavovi. Přemyslovec se vrací do Čech svolat vojsko k tažení do Lombardie. Problém je, že o svém výměnném obchodu s Barbarossou doma nikomu neřekl.

Čeští velmoži právem zuří a odmítnou se výpravy na Apeninský poloostrov zúčastnit. Ať si „pan král“ poradí sám, oni žádnou dohodu s Fridrichem neuzavřeli! Vladislavovi hrozí ostuda, ale nakonec nepříjemný problém vyřeší.

„Všem účastníkům tažení budu vyplácet žold z vlastních peněz!“ oznámí na sněmu. Zafunguje to! Podle současného historika Jana Biedermana s českým panovníkem „táhli především mladí muži, toužící po slavných činech a dobrodružství“.

Získají si respekt

Fridrichovo tažení do Lombardie nedopadne zcela dle jeho představ. Severoitalská města si dokážou řadu svých privilegií obhájit. Nicméně Češi císaře na bitevním poli nezklamou. Při obléhání Milána si vydobudou i respekt protivníka.

8. září 1158 město padne a Barbarossa při té příležitosti Vladislava ještě jednou – symbolicky – korunuje českým králem. Bohužel později se jejich vztahy opět zhorší.

A byť Vladislavova královská hodnost měla být dědičná, jeho následovníci si ji udržet nedokážou. České země se tak v království definitivně promění až na počátku 13. století za vlády Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230).

Foto: Wikipedia Commons