Palisáda se ocitá v plamenech a kolem hrozivě výskají jezdci moravského vládce. Nitranský kníže Pribina se po dobrém nevzdá. Do vyhnanství odejde až po vypálení několika svých hradišť.

Jeho odchod do exilu knížeti Mojmírovi umožní připojit východní zemi k Moravě. Nebo už snad Nitransko bylo dávno v jeho moci?

„Vítejte, přátelé!“ volá francký král a římský císař Ludvík I. Pobožný (778–840) směrem k vyslancům z Moravy, které stejně jako zástupce dalších slovanských národů na podzim 822 pozval na sněm do Frankfurtu.

Cílem setkání je zajistit si jejich podporu v konfliktu s panonským knížetem Ljudevítem (†823). Vůbec poprvé se při této příležitosti v pramenech objevuje jméno Moravanů.

Překvapivě nejsou zmiňováni ani v korespondenci Ludvíkova otce, franckého krále a císaře Karla Velikého (747/748–814), se Sasy, kterým jen pár let předtím mocný panovník připomínal povinnost vojenské pomoci při výbojích do Čech či „krajiny avarské“.

Čím bylo toto opomenutí Moravy v dobových pramenech zapříčiněno, je mezi historiky předmětem debat…

S vírou k moci

Znovu se moravské knížectví dostává do popředí kolem roku 831 ve spojitosti s přijetím křesťanské víry z rukou pasovského biskupa Reginhara (†838).

„Přijetí křesťanství všemi Moravany – tedy knížetem a nobilitou – by podle analogií v jiných raně středověkých evropských státech mohlo znamenat signál o rozhodujícím zlomu, opuštění kmenových forem společenství ve prospěch státní struktury vyjádřené v první řadě pevnou knížecí mocí,“ zamýšlí se autoři publikace Velké dějiny zemí Koruny české.

Za svůj lid tak nejspíš učení Krista přijal první historicky doložený moravský kníže Mojmír (vládl nejspíš v letech 830–846).

Ačkoli se zaváděním náboženství do praxe to ještě nějakou dobu není tak horké, událost dobře ilustruje sílící pozici knížete.

Sjednocená země

Ta se znovu projeví v roce 833. Mojmír tehdy vpadne na území sousedního Nitranska a vyžene odtud zdejšího vládce Pribinu (kolem r. 800–861).

Obvykle se tato událost interpretuje jako vojenský útok Moravanů a jejich obsazení dosud nezávislého nitranského knížectví. Spojením těchto dvou území pak vzniká státní útvar známý jako Velkomoravská říše a v jejím čele zasedne vítězný kníže Mojmír. Všechno ale také mohlo být úplně jinak…

Stěžuje si u Němce

O mocenských půtkách na Nitransku hovoří jediný původní zdroj – francký spis O obrácení Bavorů a Korutanců na víru, zkráceně Konverze.

Z něj i vyplývá, že poražený Pribina se po Mojmírově útoku se svou družinou odebral do exilu, konkrétně na dvůr bavorského vévody Ludvíka Němce (kolem r. 805–876). Ten příchozího velkoryse přijal.

„Popelem lehla dvě hradiště, země kolem nich zůstala zpustošená,“ vykresluje Pribina svému hostiteli vpád Moravanů. Vévoda napíná uši, aby mu neunikla žádná provedená špatnost. Ani ho ale nenapadne proti moravskému vládci Mojmírovi nějak zakročit.

„Věc byla podle všeho chápána jako moravská interní záležitost a bylo respektováno Mojmírovo právo, aby v ní suverénně rozhodl,“ píšou autoři Velkých dějin zemí Koruny české. Právo knížete Mojmíra na vpád do Nitranska nijak nezpochybňuje ani Konverze. Vrhají tyto skutečnosti na postavení Pribiny zcela nové světlo?

Rodinná pře?

Francký spis též mlčí o Pribinově statusu. Vysloveně ho nejmenuje jako vládce, přiřkne mu ovšem kostel „na jeho vlastním majetku za Dunajem… na místě zvaném Nitrava“. Z toho lze vyvodit, že byl jistě velmi mocným mužem, ale panovníkem?

Na to přicházejí čeští historici s překvapivou odpovědí:

„Zdá se, že před Pribinovým exilem byla Nitra stejně jako později centrem území spravovaného knížetem, jenž byl poddán moravskému panovníkovi.“ Pribina tedy vládl Nitransku, ovšem byl nejspíš pouze údělníkem, podřízeným moravskému knížeti Mojmírovi!

A to není všechno. K podobným konfliktům mezi vládci a jejich údělníky dochází na Velké Moravě i v pozdějších letech, vždy se přitom jedná o spory mezi členy mojmírovského rodu.

Pokud existují doklady o tom, že nižšími vládci jednotlivých částí říše byli tradičně příbuzní vládce, není od věci soudit, že tak to mohlo být i v případě Pribiny. Možná byl Mojmírovým příbuzným.

Hrozba z jihu

Proč by však Mojmír Pribinu z Nitranska vyháněl, když by neměl důvod rozšiřovat své území? Důvod snad leží v dřívějších dobách.

Od 20. let 9. století se středoevropský region chvěje v důsledku nestability v Panonii (historické území na jih od řeky Dunaje ležící přes část dnešního Slovenska, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska).

Po pádu knížete Ljudevíta zde svádějí líté boje Frankové s Bulhary. Otázka bezpečnosti je proto v přilehlém okolí zásadní. Kníže Mojmír tak pravděpodobně pověřil Pribinu, aby Nitransko spravoval, ambiciózní údělník ale po čase začal pomýšlet na vyšší cíle.

„Od pokusu o osamostatnění Nitranska… až po záměr převzít centrální vládu nad Moravany,“ nabízí možnosti kolektiv historiků.

Oběti trestné výpravy

V Mojmírově knížectví se tak patrně schyluje k převratu, nebo mu rovnou hrozí rozpad. Rychlým zásahem proto kníže učiní všem odstředivým tendencím přítrž.

Z archeologických výzkumů jsou známa minimálně dvě hradiště (v Majcichově a v Pobedimi), která ve stejné době zanikla. Je velmi pravděpodobné, že byl zničena právě během trestné výpravy Moravanů.

Mojmír vládne sjednocené Velké Moravě nejspíš až do roku 846, kdy ho z vůle Ludvíka Němce, nyní již východofranckého krále, nahradí jeho synovec Rostislav (vláda asi v letech 846–870).

Foto: pinterest.com, wikipedia.org, thoughtco.com