Mají velkou početní převahu. Hned třikrát Mongolové v průběhu let obsadí vietskou metropoli, jenže ani tento úspěch jim vytoužené vítězství nepřinese. Vietové invazím mocného souseda odolají. Hordy nepřátel vždycky přechytračí a zaženou je zpátky za hranice své země!
Monarchie Dai Viet (na severu dnešního Vietnamu) ve 13. století vzkvétá. Země, ve které od roku 1225 vládne dynastie Tran, hospodářsky prosperuje a s okolními státy má dobré vztahy.
Výjimku představuje pouze království Čampa (centrální a jižní část dnešního Vietnamu), s nímž se Tranové přetahují o sporné území na společné hranici.
Po roce 1250 musí ovšem panovnický rod Tran vzít na vědomí novou, mnohem vážnější hrozbu, která valí ze severu…
Drzouny uvězní
V průběhu několika dekád dobyli podstatnou část Číny. Mongolové jsou ale nenasytní a dál se tlačí do všech světových stran! Na podzim 1257 přijedou do vietské metropole Thang Long (dnešní Hanoj) poslové mongolského chána Möngkeho (asi 1209–1259).
Po císaři Tranovi Thái Tongovi (1218–1277) chtějí, aby se podrobil jejich vládci a vpustil do své země mongolské jednotky. Ty odtud mají za úkol provést překvapivý výpad do jihovýchodní Číny, kde dosud vládne dynastie Sung.
Möngkeho vyslanci s drzým požadavkem neuspějí. Tran Thái Tong to považuje za urážku a nechává je uvěznit. Je mu jasné, co bude následovat, a začíná se připravovat na válku.
Vetřelci trpí hladem
Na 30 000 Mongolů pod vedením generála Uriangpadaje vtrhne v lednu 1258 do Dai Vietu. Severozápadně od metropole Thang Long svedou bitvu s vietským vojskem. Zvítězí a záhy vydrancují vyklizené hlavní město.
Vládce Tran Thái Tong a zbytky jeho sil se stáhnou dál na jih, za Rudou řeku. Zanechávají za sebou spálenou zemi, takže Mongolové brzy začnou mít problémy se zásobováním.
„Menší skupiny vyrážely plenit do okolí, ale vracely se s prázdnýma rukama, navíc byly sužovány nečekanými útoky ze záloh,“ dodává současný slovenský vietnamista Ján Ičo. Nebude to dlouho trvat a Vietové přejdou do protiofenzivy.
Vyženou Mongoly ze své metropole a přinutí je ustoupit na sever Dai Vietu. Ovšem ani tam se jednotky generála Uriangpadaje dlouho neudrží. Místní horské kmeny je zaženou zpátky do Číny.
Pořád nemají dost
Po Möngkeho náhlé smrti v létě 1259 vypuká mezi Mongoly boj o moc. Novým Velkým chánem se nakonec stává Kublaj (1215–1294), který pokračuje v bratrově dobyvačné politice. Do roku 1279 si podmaní celou Čínu. Poté se zaměří na jih ve snaze ovládnout Dai Viet.
Řadou sebevědomých až drzých požadavků brnká Tranům na nervy, snaží se je morálně oslabit. Císař Tran Nhan Tong (1258–1308) se ale zastrašit nenechá. S Kublajem svádí bitvy na diplomatickém kolbišti a zároveň svou zemi připravuje na další válku.
Na jaře 1283 Mongolové vtrhnou z moře do království Čampa, které chtějí využít jako odrazový můstek k útoku na Dai Viet. Tento plán jim ale kvůli vytrvalému odporu zdejších obyvatel (Čamů) nevyjde, a Tranové tak získávají čas navíc k dozbrojení vlastní armády.
Vedro jim nesvědčí
Zkraje roku 1285 Dai Viet čelí druhé mongolské invazi. Kublajovy jednotky se na něj sesypou z mnoha stran. Mongolům se opět podaří obsadit metropoli Thang Long, nicméně císař Tran Nhan Tong před nimi uprchne do delty Rudé řeky.
Následně ho budou pronásledovat skoro po celé zemi. Chytí se tak do léčky, kterou jim nachystal generál Tran Hung Dạo (asi 1228–1300).
Mongolská armáda „zvyklá na chladné severní počasí těžko snášela vysoké teploty a letní dusno… Mnozí vojáci onemocněli a bojová morálka rychle upadla“, vysvětluje Ičo.
Naopak Vietové stihli v uplynulých měsících zmobilizovat posily a na jaře 1285 převezmou v probíhající válce iniciativu. Vetřelcům uštědří několik nepříjemných porážek. Mongolskému generálu Toghanovi nezbývá než zahájit pomalý ústup na sever.
Jeho vojáci čelí mnoha smrtelným nástrahám a ti přeživší si zhluboka oddechnou, když konečně překročí vietsko-čínskou hranici. Nezdarem skončí i tažení druhého mongolského vojska v povodí Rudé řeky.
Dai Viet je zachráněno a jeho obyvatelé mohou začít oslavovat generála Daa, strůjce velkého vítězství.
Spokojí se s dary
Kublaj se s potupnou porážkou nesmíří. V prosinci 1287 Mongolové vtrhnou do Dai Vietu potřetí, opět zaútočí z moře i z pevniny. Potřetí obsazují vietskou metropoli, jenže ani tentokrát nedokážou své početní převahy a počátečních úspěchů využít.
Generál Tran Hung Dạo se na ně znovu perfektně připravil. Přinutí je, aby své síly neefektivně rozdělili. Část mongolských jednotek se po několika měsících raději stáhne zpátky do Číny.
Hlavní pozemní síly nepřítele a jeho flotilu pak Vietové rozdrtí v dubnu 1288 v ústí řeky Bach Dang. V krvavé řeži přijde o život nebo skončí v zajetí na 60 000 Mongolů! Tran Hung Dạo dosáhl během krátké doby dalšího působivého vítězství.
Vietský císař je ale realista. Chápe, že válečné štěstí jeho zemi věčně přát nebude. Proto, jak uvádí slovenský vietnamista Ičo, „rozumně souhlasil s pravidelným odevzdáváním tributu do Číny, čímž po právní stránce přiznal vazalský vztah.
Kublaj znechucen těžkými ztrátami se spokojil s pravidelnými dary a přestal se míchat do vnitřních záležitostí dvoru v Thang Longu.“ Monarchie Dai Viet tak svou nezávislost uhájila.
