Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ 

V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku.

Ve Spojených státech totiž nikomu nejde na rozum, proč ministr zahraničí William Henry Seward (1801–1872) tolik trvá na koupi této neprobádané a nehostinné pustiny. Že by v budoucnu mohla být strategicky výhodná? A mohla sloužit k posílení obchodních tras?

To nikoho nezajímá. Rusové se tak vskutku zapotí, než americké zákonodárce ke koupi Aljašky dotlačí. Pomůže jediné – vysoké úplatky. Nikdo přitom netuší to nejpodstatnější. Že se pod zamrzlou zemí skrývá ohromné množství ropy nebo zlata…

Země k ničemu

Aljaška není žádnou výhrou. Ostatně už od prvního dne, kdy se tam Rusové dostali, je pronásledovala smůla. Námořníky Vituse Beringa (1681–1741) tu roku 1741 napadli domorodci a zničili jim dva čluny.

Na zpáteční cestě jejich vlajková loď ztroskotala, Bering zemřel a část jeho mužů také. Pár ruských obchodníků na Aljašku sice později zavítalo, ale nikdy jich nebylo příliš. Nehostinná divočina toho tehdy moc nenabízí – snad jen drahé kožešiny.

Není divu, že když se carské impérium, vyčerpané krymskou válkou, rozhodne zbavovat majetku, přijde Aljaška okamžitě na přetřes. Země nemá peníze a zřejmě to poslední, co ji zajímá, je udržování spojení se „svou“ državou na severu Ameriky.

„Bylo jasné, že kdyby došlo k válce, Aljaška by se neuhájila,“ míní publicista Jan Petránek. Car má jedinou možnost: prodat to „opuštěné a bezcenné“ území Americe dřív, než si ho nějaká jiná země vezme sama.

Kongres je proti

Cena je stanovena na 7,2 milionu dolarů. Nejsou to závratné peníze, vždyť půlstoletí předtím zaplatily Spojené státy Francouzům za Louisianu jednou tolik. V březnu 1867 si tedy obě strany plácnou.

Američanům se tentokrát ovšem moc nelíbí, co „ti nahoře“ domluvili. O Aljašce se v tisku píše jako o „Sewardově šílenství“ a odpor je tak silný, že Kongres nechce kupní smlouvu ratifikovat.

Vyslanec ruského cara Eduard de Stoeckl (1804­–1892) musí kongresmany doslova zasypávat penězi, aby dokument odhlasovali. I tak je ruský car štěstím bez sebe.

Svědčí o tom fakt, že Stoecklovi vyplatí jako prémii 25 000 dolarů a udělí mu doživotní rentu 6000 dolarů ročně, kterou si prý hamižný diplomat vybírá až do svých 88 let.

Vyplatila se

„Nehostinný“ poloostrov však brzy vydává své skryté poklady. Už v létě 1896 je na řece Klondike objeveno velké naleziště zlata.

Na sever USA se v době zlaté horečky vydají statisíce dobrodruhů s vidinou snadného zisku, mezi nimi i slavný spisovatel Jack London (1876–1916). Jen do první světové války se zde vytěží zlato za víc než bilion dolarů.

V roce 1900 jsou na poloostrově navíc nalezeny obří zásoby ropy. Černé zlato se zde začne těžit od roku 1968. Už pár let předtím si přitom Američané spočítali, že Aljaška se jim vyplatila 425krát!

Aneta Bartoníková