Katalánsko ve válce o španělské dědictví podporovalo rakouské Habsburky. Španělský trůn však pro sebe na základě mírových smluv mezi evropskými mocnostmi uhájí Filip V. z rodu Bourbonů.

Katalánci to nerespektují, a tak vnuk francouzského krále Ludvíka XIV. musí jejich odpor zlomit silou.

Vojsko Filipa V. (1683–1746) koncem července 1713 oblehlo katalánskou metropoli Barcelonu. Dobývat ji bude více než rok. Město kapituluje až 11. září 1714, načež Katalánsko přichází o svou autonomii a je podřízeno centrální španělské vládě.

V obavách před další možnou rebelií nechává král vybudovat u barcelonského přístavu mohutnou pevnost. Zbourat se kvůli ní musí velká část hustě obydlené čtvrti La Ribera.

Stavba Ciutadelly potrvá zhruba čtyři roky a dohlížet na ni bude vlámský vojenský inženýr Prosper van Verboom (1665–1744). Komplex ve své době patří k největším pevnostem v Evropě, má tvar hvězdy a pojme až 8000 vojáků, kteří střeží pořádek ve vzpurném městě.

Volání po bourání

Obyvatelé Barcelony vnímají Ciutadellu jako symbol útlaku. Za její zbourání demonstrují již na konci 18. století. Neúspěšně! Dočkají se až v 60. letech 19. století, kdy je většina zastaralé pevnosti stržena.

Zástupci města se rozhodnou na uvolněném prostoru vybudovat veřejně přístupný park, konkurs, vyhlášený v roce 1872, vyhraje architekt Josep Fontserè (1829–1897).

Barcelonský rodák kromě celkového návrhu parku vyprojektuje i některé stavby v něm, přičemž mu pomáhá začínající katalánský architekt Antoni Gaudí (1852–1926). Vyhlášená oáza klidu vzniká nejen kvůli administrativním průtahům postupně v několika etapách.

Impulsem pro její výrazné úpravy je také Světová výstava, kterou město hostí v roce 1888. O čtyři roky později je v části parku zřízena zoologická zahrada.