„Pane Watsone, přijďte sem, prosím,“ telefonuje šéf svému asistentovi do vedlejší místnosti. Na první pohled na tomto hovoru není nic výjimečného. Až na to, že je to úplně první telefonní hovor historie.

Rodák ze skotského Edinburghu Alexander Graham Bell (1847–1922) má mnoho zájmů. Hraje na klavír, studuje jazyky, ale především ho fascinuje věda. Okouzlí ho akustika, působí jako učitel sluchově postižených, se zaujetím studuje anatomii.

Když se rodina na počátku 70. let 19. století stěhuje za oceán, i tam Bell zpočátku učí neslyšící děti. Na svou milovanou vědu ale nezapomíná.

Stává se profesorem na bostonské univerzitě, v dobách rozvoje telegrafu experimentuje se záznamem zvuku a sní o přesunu zvukových vln pomocí elektřiny. V roce 1874 připravuje neobvyklý experiment, nazvaný ušní fonoautograf.

Získá ucho z mrtvoly spolu s fragmentem lebky a připojí ho ke stéblu sena, které zvukové vlny přenáší. Vibrace stébla se pak projevují v podobě narušení vrstvičky dřevěného uhlí na sklíčku.

V tu chvíli v Bellovi vzklíčí myšlenka, která se jednou promění v telefon. „Když tak malá membrána dokáže pohybovat kostmi tak masivními ve srovnání s ní, proč by větší membrána nemohla pohybovat kouskem železa?“ přemýšlí.

Poslíčci postačí?

Bellovi je teprve devětadvacet, když 14. února 1876 podává patent na vynález telefonu. O tři týdny později patent č. 174 465 obdrží a už 10. března 1876 se zapíše do dějin, když uskuteční první telefonní hovor lidských dějin.

„Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás,“ promluví do přístroje a jeho asistent, elektrikářský všeuměl a Bellův pozdější partner ve firmě Bell Telephone Company Thomas A. Watson (1854–1934), přispěchá z vedlejší místnosti v podkrovní laboratoři na adrese Exeter Place 5 v Bostonu.

Bell se raduje, ale ještě netuší, jak těžké bude prosadit nový vynález do praxe. Telefon se pokouší nabídnout například Britské poště.

„Američané snad takovou věc potřebují, ale Angličané si tradičně předávají zprávy pomocí poslíčků,“ zní odmítavá odpověď. „Utrpení, které musí vynálezce sklízet, neunese žádný tvor z masa a kostí,“ přizná Bell později.

Volá meziměsto

Další Bellovy experimenty onen první slavný telefonát jen rozvinou. Už v říjnu 1876 si Bell s Watsonem zavolají poprvé meziměstsky mezi Bostonem a čtyři kilometry vzdáleným Cambridge. V lednu 1915 pak přichází další přelomový okamžik.

„Včera odpoledne 25. ledna 1915 si oba muži telefonovali přes 3400 mil dlouhý drát mezi New Yorkem a San Franciscem,“ píše list New York Times. Prvního transatlantického hovoru se Alexander Graham Bell již ale nedožije.

Spojení mezi Londýnem a New Yorkem je možné až 7. ledna 1927, téměř pět let po Bellově smrti.