Od malička mu všichni říkají, že je zástupcem Boha na Zemi. Není proto divu, že to Ludvíkovi XIV. stoupne do hlavy a má dojem absolutní svrchovanosti. Šlechtu i chudé poddané ždímá z posledních livrů, za které si staví honosné sídlo ve Versailles. Vybudoval je mimo Paříž kvůli traumatu z dětství?

Ludvíkovi XIV. (1638–1715) jsou čtyři roky, když se formálně stává francouzským králem…Vládu za něj ale vykonává jeho matka-regentka Anna Rakouská (1601–1666) a velký vliv má i kardinál Jules Mazarin (1602–1661).

Vlastního panovnání se kvůli tomu Ludvík málem nedočká. V roce 1648 totiž v zemi vypuká šlechtické povstání zvané fronda, namířené hlavně proti nenáviděnému kardinálovi, které rozpoutá pětiletou občanskou válku.

Během ní dojde i k incidentu, který zásadně ovlivní Ludvíkův postoj k hlavnímu městu. Jednou se ozbrojenému davu podaří protlačit až do Královského paláce v Paříži, kde se domáhá uvedení ke králi. Devítiletý panovník raději předstírá, že tvrdě spí.

Ministr ve vězení

Po Mazarinově smrti se Ludvík staví na vlastní nohy. Šlo by mu to líp, kdyby státní pokladna nebyla na pokraji krachu.

Ministra financí Nicolase Fouqueta (1615–1680) proto šoupne do vězení a dohledem nad státní kasou pověří Jeana-Baptista Colberta (1619–1683), který razí politiku takzvaného merkantilismu, tedy klade důraz na vývoz a omezení dovozu za účelem podpory domácího trhu.

Současně také změní nastavení daní. Snaha nese sladké ovoce a francouzská ekonomika je na vzestupu. Zaslepený Ludvík ale začne opět rozhazovat.

Obzvlášť nákladná je výstavba paláce ve Versailles, který podle současného britského historika Tonyho Spawfortha spolkne přes 90 milionů livrů (pro srovnání Mazarinův majetek činil 36 000 000 livrů).

Vyhání protestanty

„Královský dvůr byl záměrně oslnivý a velkolepý, aby lid panovníka uctíval,“ domyslí si tehdejší myslitel Jacques-Bénigne Bossuet (1627–1704). Snaha se vzájemně oslňovat je však oboustranná.

Je znám případ, kdy Ludvíkův kuchař Vatel (1631–1671) spáchal sebevraždu jenom proto, že se cítil zahanben, když na hostinu přivezli pozdě ryby. Ne každý je ale z Krále Slunce vedle.

Když Ludvík v roce 1685 vydává Edikt z Fontainebleau, kterým ruší Edikt nantský o zárukách svobody vyznání pro francouzské protestanty (hugenoty), opustí zemi na 200 000 lidí.

Na popularitě mu nepřidají ani devítiletá válka (1688–1697) a válka o španělské dědictví (1701–1714), v nichž Francie utopí další spoustu peněz i lidských životů.

Má obrovský žaludek

Ač je vláda Ludvíka zpravidla spojena s bohatstvím a přepychem, v době jeho panování zemi zasáhne také jedna z největších přírodních katastrof novověku. Na přelomu let 1708 a 1709 se přižene extrémně mrazivá zima, v jejímž důsledku umírá kolem 600 000 lidí.

Ludvík sám zemře 1. září 1715 na gangrénu. Při pitvě se ukáže, že jeho žaludek byl dvojnásobně veliký oproti běžnému stavu.

*** Snědli mu srdce ***

* Ludvíkovo srdce je po králově smrti vyjmuto z těla, nabalzamováno a uloženo v Jezuitském kostele v Paříži (dnešní kostel svatého Pavla a Ludvíka ve čtvrti Marais). Během Velké francouzské revoluce je však ukradeno.

* Údajně si najde cestu až do rukou anglického lorda Harcourta, který se s předmětem chlubí přátelům a kolegům…„Už jsem snědl hodně divných věcí, ale ještě nikdy jsem nejedl srdce krále,“ zahlásí prý přírodovědec a teolog William Buckland (1784–1856), známý svou zálibou v pojídání exotických zvířat.

* Než ho stačí kdokoliv zastavit, narve si srdce Ludvíka XIV. do chřtánu! Pak ještě utrousí, že by chutnalo lépe, kdyby jej servírovali se šťávou z krve kosmana.