Příslušníci pražské smetánky zůstávají stát se široce otevřenýma očima. Z večírků v luxusní libeňské vile jsou zvyklí na ledacos, ale ozdobený a rozsvícený vánoční stromeček vidí poprvé.

Pražské Nosticovo divadlo má v roce 1798 o čem mluvit. Nastupuje do něj nový objev – Jan Karel Liebich (1773–1816). Není to ale žádný protekční chlapec.

I když je mu jen 25 let, má za sebou už slušnou kariéru v pasovském divadle i na tamním knížecím biskupském dvoře, pověst si vybudoval také při kočovných představeních ve Vídni, Lublani či Klagenfurtu.

Právník na scénu!

Jan Karel Liebich má k veřejnému vystupování od malička blízko. Je totiž synem tanečního mistra na knížecím dvoře v Pasově. Ačkoliv už ve školním věku úspěšně debutuje v herecké roli, otec si pro něj představuje jinou kariéru.

„Budeš právníkem,“ rozhoduje a synek poslušně začíná studovat.

Když pasovské divadlo zoufale shání hereckou posilu, sám tehdejší biskup Josef František Auersperg (1734–1795), vyhlášený mecenáš umění, se ale u otce přimluví a Jan může nastoupit k dvorní společnosti s ročním platem 400 zlatých.

Hodiny herectví bere u svého mentora, herce a principála Andrease Josepha Schopfa (1743–1813).

Zlatý věk divadla

V Praze na sebe Liebich rychle upozorňuje charakterními rolemi i vytvářením postav ve veselohrách a fraškách a stává se oporou souboru.

Když pak umírá italský tenorista Domenico Guardasoni (1731–1806), ředitel nyní už Stavovského divadla, je Liebich logickým kandidátem na uvolněné místo. Ani jako ředitel ale nepřestává hrát.

Těší se velké autoritě, i když je považován za vlídného šéfa, a zřizuje dokonce penzijní ústav pro členy souboru.

„Éra jeho ředitelování ve Stavovském divadle byla považována za zlatý věk pražského divadla,“ hodnotí Liebicha Česká divadelní encyklopedie. Nový ředitel modernizuje kulisy a činohra pod jeho vedením se výpravou vyrovná opeře.

Problémy má jen s představeními v češtině, která se mu stavové, vlastnící nyní divadlo, snaží omezovat.

Německý vzor

V Praze se Liebich usazuje v Libni, na zámečku zvaném Ztracená varta na Čertově vršku. Vila se stává střediskem kulturního života, kde se nejslavnější herecké osobnosti potkávají s výkvětem české šlechty.

„Každá významná návštěva ze zahraničí se tu prostě musí zastavit,“ říká se. Činí tak například i německý skladatel Carl Maria von Weber (1786–1826), který pro jeden ze zdejších vyhlášených karnevalových večírků v roce 1816 napíše speciální valčík.

Už na Štědrý den roku 1812 ale připraví Jan Karel Liebich pro své hosty jiné překvapení. Vítá je u ozdobeného vánočního stromečku, který nikdo z návštěvníků ještě nikdy neviděl.

Liebich tuto tradici okoukal v Německu a jeho jedlička s ručně vyráběnými ozdobami, jablky, perníčky a svíčkami se tak stává prvním vánočním stromečkem v českých zemích.

Hosté jsou nadšeni a v domácnostech bohatých pražských měšťanů od té doby začínají stromečky o Vánocích přibývat.