Jsou čtyři hodiny ráno 31. března 1945. Od věznice gestapa v Šumperku odjíždí nákladní vůz se 16 zatčenými odbojáři. Auto zastaví na vojenské střelnici u Bratrušova. „Vystupovat! Rychle!“ naléhají nacisté.

Vězni jsou po dvou spoutáni za ruce a přiváděni k masovému hrobu. Musejí si do něj lehnout a jsou stříleni ranou do týla.

Uplyne jen něco málo přes měsíc. Ráno 8. května dělostřelectvo Rudé armády zahajuje palbu na Šumperk a už o půl čtvrté odpoledne se na radniční a kostelní věži objevují bílé prapory. Město kapitulovalo.

„Konečně mír!“ vydechnou si rodiny odbojářů, které před více než měsícem odvleklo gestapo. V srdcích žen, jež nemají od svých synů a manželů žádné zprávy už od konce března, vzklíčí naděje, že své blízké ještě někdy obejmou.

Všechny síly jsou napřeny k nalezení odvlečených vlastenců. V šumperské věznici gestapa, která sídlila v budově bývalé donucovací pracovny (tzv. robotárny), je objeven rozkaz k propuštění 16 vězňů. Dokument nese datum 30. března.