Zatímco na povrchu řidiči v kolonách netrpělivě troubí a tramvaje se vlečou, pod zemí to sviští stále stejně rychle a spolehlivě. Praha právě nyní slaví 50 let od chvíle, kdy se první cestující svezli podzemní dráhou.
Nápad od Rotta
První pokus o výstavbu pražského metra učiní už v roce 1898 známý pražský obchodník a majitel železářství Ladislav Rott (1851–1906).
Navrhuje postavit dvě linky podzemní dráhy na trase Karlín – Podolí a Malá Strana – Vinohrady, ale na radnici se to nesetká s pochopením. Ani návrhy z 20. a 30. let se neujmou, a nesmělý začátek stavby v roce 1937 záhy utne válka.
Po jejím skončení má země jiné starosti s obnovou, než aby plýtvala prostředky. Odborníci však už tuší, že rozvíjející se metropole se jednou bez podzemní dopravy neobejde.
Postavíme něco lepšího!
Když 60letý dělník Josef Bartoš 7. ledna 1966 v Opletalově ulici popadne sbíječku a poprvé ji nechá zakousnout do asfaltu, začíná opravdová výstavba. Jenže metro to ještě není.
Praha v tuto chvíli počítá pouze s linkami podpovrchové tramvaje, což je sice levnější, ale méně spolehlivá varianta. V březnu 1967 pak před budovou hlavního nádraží začíná hloubení první stanice. O pár měsíců později se ale celá koncepce mění.
Praha nedostane jen podpovrchové tramvajové linky, ale rovnou klasické metro. A 20. ledna 1969 se začínají razit první tunely.
Létá nad údolím
Prvního úseku z Florence na Kačerov se Praha dočkala 9. května 1974, přesně před půlstoletím. Součástí trasy se stává i Nuselský most, v jehož tubusu ve výšce 40 metrů nad údolím vlaky metra projíždějí.
Oproti projektu musí být most dodatečně vybaven speciálním roznášecím roštem, protože by jinak neunesl nové těžké sovětské soupravy.
Křížem krážem
Uplynou jen čtyři roky a v metru už lze i přestupovat. Nově otevřená trasa A z Náměstí Míru do stanice Leninova v Dejvicích se s původní trasou kříží ve stanici Muzeum.
Současně už se buduje trasa B, které se pasažéři dočkají na konci roku 1985. V dalších letech se jednotlivé trasy postupně prodlužují. Metro dnes denně přepraví na milion cestujících a současné linky s 61 stanicemi měří celkem 65,4 kilometru.
Brzda jménem voda
Na počátku nového tisíciletí se rozvoj metra násilně zastavuje. Povodeň, která postihla Prahu v srpnu 2002, zaplavuje tunely a vodní živel odhaluje, jak nedostatečně konstruktéři v 70. letech mysleli na podobná nebezpečí.
Současně se ale ukazuje, jak nepostradatelné metro pro hlavní město je. V následujících měsících se provoz postupně obnovuje a současně se buduje kvalitnější protipovodňové a zabezpečovací zařízení.
Náklady na rekonstrukci a obnovení provozu nakonec dosáhnou výše téměř 7 miliard korun.
Vlaky, které jezdí samy
Historie pražského metra ani po 50 letech nekončí. Chystá se výstavba čtvrté trasy D, která by měla být uvedena do provozu za šest let. Probíhá obměna starších vozových souprav za nové.
Zatímco stávající soupravy 81-71M postupně doslouží, projektují se plně automatické vlaky, které se stanou standardem pro linky C a D. Automatizace linky A se pak dá čekat do roku 2040. Až tedy bude metro slavit sedmdesátku, bude to jeden z nejmodernějších dopravních systémů v Evropě.
