„Chce ze středy neděli svatou udělati,“ vytýkají Pražané církevní konzistoři, která jim nakazuje přijmout nový kalendář papeže Řehoře.

Když se jinde v Čechách doslechnou, že ani Praha nehodlá papežský příkaz akceptovat, začnou ho bojkotovat i ostatní města. Na některých místech se zavedení gregoriánského kalendáře zdrží i o několik let!

Už ve 12. století si lidé začínají všímat, že ačkoliv podle kalendáře má být toho dne světla stejně jako tmy, reálně je jednoho více. Čím to je, že rovnodennost najednou přestává platit?

V matematice se tomu říká systematická chyba a obvykle ji způsobuje nepřesný měřicí přístroj. Právě to je případ juliánského kalendáře, zavedeného v roce 46 př. n. l. římským vojevůdcem Gaiem Juliem Caesarem (100–44 př. n. l.).

Na svou dobu moderní systém počítání dnů vycházel z toho, že rok je dlouhý 365 dní a 6 hodin. Problém je, že skutečný (tzv. tropický) rok je o 11 minut a 15 vteřin kratší.

Není divu, že tato nepatrná odchylka dlouho nikomu nedocházela – vždyť během jednoho lidského života je prakticky nepostřehnutelná. Od pozdního středověku už ale začíná být jasné, že „soudruzi“ z antického Říma udělali někde chybu…

Kacíři neposlechnou

Do věci se v 16. století vloží papež Řehoř XIII. (1502–1585). Své poradce pověří kalendářní reformou, která by jednak napravila nesrovnalost s během přírody, jednak by do budoucna zamezila vzniku další odchylky.

Výsledkem je kalendář, který se podle latinské podoby jména Řehoř bude nazývat gregoriánský. A aby se vyřešil problém v tu dobu již desetidenní nesrovnalosti oproti přírodě, papež rozhodne, že po 4. říjnu 1582 bude nově následovat 15. říjen.

Katolické země jako Španělsko, Portugalsko a italské státy změnu zavedou okamžitě. V „kacířských“ Čechách ale není nikdo na příkazy z Říma příliš zvědavý.

Musí zasáhnout císař

Pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice (1538–1590) vyhlašuje přechod na nový kalendář 22. října 1582 s působností od poloviny listopadu. Poučení o změně rozešle do všech okrsků s tím, aby kněží o nařízení poučili věřící.

„Avšak Pražané zdráhali se opravu kalendáře přijíti…Po příkladu hlavního města i jiná města v království českém se proti přijetí zpěčovala…Odvolávala se na to, že prý císař doposud ničeho nenařídil,“ uvádí český teolog Klement Borový (1838–1897).

Císař Rudolf II. (1552–1612) se zprvu domníval, že zemské stavy přijmou nařízení „dobrovolně“.

Tváří v tvář jejich tvrdohlavosti však přece jenom přikročí k silovému řešení a přechod na gregoriánský kalendář nařídí mandátem, a až poté se čeští stavové umoudří a v roce 1585 z 6. ledna přestoupí na leden 17.

Velikonoce nadvakrát

Nějakou dobu ještě vzdoruje Morava, pročež toho roku dojde ke kuriózní situaci, že se Velikonoce slaví v české zemi nadvakrát. I zde musí zasáhnout Rudolf II. a k přechodu na nový kalendář Moravany dotlačit.

Brzy se ukáže, že obavy z časového skoku o deset dní byly neopodstatněné. Snad jen kupcům obchodujícím se zeměmi, které ještě novou časomíru nepřejaly, mohla změna dělat nesrovnalosti v účetnictví.

Faktem ale zůstává, že přijetím gregoriánského kalendáře se české země přihlásily k západoevropskému kulturnímu okruhu.

*** Kde zítra znamená za dva týdny ***

* Výstřelem z křižníku Aurory začíná na podzim 1917 bolševická revoluce, a jelikož v Rusku tou dobou stále ještě platí juliánský kalendář, převrat se podle něj odehraje 25. října, ve zbytku civilizovaného světa už ale je 7. listopadu…Přesto se ruské revoluci nadále říká „říjnová“.

* Záhy nato, v lednu (respektive únoru) 1918, bolševický vůdce Vladimir Iljič Lenin (1870–1924) nechá zavést gregoriánský kalendář…O 12 let později v Rusku načas vyzkouší ještě „vylepšený“ revoluční kalendář čítající 12 měsíců po 30 dnech, přičemž zbylých pět dnů představují zvláštní státní svátky…Pokus však skončí fiaskem a nadále se udrží kalendář gregoriánský.