Předčil český houslista Paganiniho? Redutní sál ve Vídni bouří. Slavík právě odehrál svůj dosud nejúspěšnější koncert. Tváře mu ale nehoří jen nadšením, necítí se moc dobře. „Žádný odpočinek!“ odmítne radu ustaraného přítele, že by si měl pár dní poležet.
Čeká ho koncertní turné v Uhrách, které nechce odkládat. Těší se, až ukáže Uhrům, jak hraje na housle Čech…
K hudbě ho přivedl otec, sám výtečný muzikant. Josef Slavík (1806–1833) se odmalička učí pod jeho dohledem hrát na několik hudebních nástrojů, hlavně pak na housle. Již v útlém věku hravě zvládá i obtížné party.
V roce 1815 se rodina Slavíkových přistěhuje do Hořovic u Berouna, na panství hraběte Rudolfa z Vrbna (1761–1823), velkého milovníka hudby. O Velikonocích je Josef pozván na slavnost v hořovickém zámku. Svou hrou udělá na všechny hosty obrovský dojem.
„Perfektní! Váš syn má vskutku obrovský talent!“ rozplývá se hrabě. Je nadšený tak moc, že se rozhodne nadanému chlapci zaplatit studia na pražské konzervatoři. U přijímacího pohovoru Josef zaskočí samotného ředitele školy.
Rovnou je zařazen do druhého ročníku a následujících šest let bude studovat hru na housle u znamenitého pedagoga a koncertního mistra Fridricha Viléma Pixise (1785–1842).
Jste ďábel!
Po absolvování konzervatoře nastoupí do orchestru Stavovského divadla v Praze. S velkým úspěchem také vystupuje na sólových koncertech v českých městech, například v Teplicích mu nadšeně tleská i pruský král Fridrich Vilém III. (1770–1840).
Slavík chce ale víc. Odjíždí do Vídně a přijímá nabídku hrát v císařské dvorní kapele. Jde o neplacené místo, a tak se živí soukromým vyučováním a hraním na mších. Nenechá se tím otrávit. Je trpělivý, trénuje, učí se a skládá i vlastní hudbu.
V roce 1828 přijíždí do rakouské metropole koncertovat slavný italský houslový virtuóz Niccolò Paganini (1782–1840). Příležitost porovnat svůj talent s géniem si Slavík nenechá ujít.
Při osobním setkání mu bez not zahraje jeho proslulé Zvonkové rondo, které slyšel předešlého dne na koncertě. Skladbu si zapamatoval a nezaváhá ani v jejích nejobtížnějších částech! „Vy jste sám ďábel, mladý muži.
Svět se chvěje, když vy hrajete!“ údajně vydechne úžasem Paganini. Brzy poté Slavík načas odjíždí do Paříže, která ho ale nepřijme tak, jak si představoval. Vrací se proto do Vídně, kde je jmenován řádným, tedy placeným členem císařské dvorní kapely.
Přechodil chřipku
Za pár let mu Vídeň leží u nohou. Pro jeho mistrovství se mu říká „český Paganini“. Slavík však neusíná na vavřínech, na jaře 1833 se chystá na velké koncertní turné do Uher. Nezruší ho, ani když náhle onemocní chřipkou.
Jenže na cestě do Pešti ho sklátí vysoká horečka. Na koncertní pódium se už nepostaví, s velkými bolestmi hlavy skončí na lůžku. 29. května sepíše poslední vůli:
„Svým milým rodičům v Hořovicích v berounském kraji v Čechách odkazuji veškerý svůj majetek ve Vídni, i to, co zde při sobě mám – po úhradě výloh spojených s pohřbem.“ Nazítří Slavík umírá.
Spočine na hřbitově v Pešti a až po 100 letech jsou jeho ostatky převezeny do rodné vlasti a uloženy na Vyšehradě.
Foto: wikimedia.org, Archiv městyse Jince