Wolfgang Amadeus Mozart je během svého pobytu v Praze nervózní. Na dokončení jeho životního díla mu zbývá pár týdnů. Stačí operní soubor Nosticova divadla nastudovat jeho Dona Giovanniho včas?

Rakouský skladatel Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) je natolik slavný, že by si každé evropské město považovalo za čest, kdyby se rozhodl v něm trávit více času. O Prahu začíná skladatel projevovat zvýšený zájem po otevření velkolepého Nosticova divadla.

Tato vznešená operní scéna je jako stvořená pro uvádění Mozartových děl, a prokáže se to hned 17. ledna 1787, kdy tu autor osobně diriguje svoji Figarovu svatbu.

Tato opera se v Burgtheatru ve Vídni nesetkala s větším úspěchem, zatímco Pražané ji vítají frenetickým potleskem. Úspěch je to pro zadluženého skladatele jak umělecký, tak ekonomický.

„Sto dukátů za představení v českém hlavním městě mu přišlo vhod,“ píše italský hudební historik Claudio Casini (1937–1994).

Lepší svůdník?

Když se objeví otázka, zda by génius nezkomponoval operu, která by pak měla v Praze světovou premiéru, Mozart tak vůbec není proti.

Tím spíš, že s nabídkou přichází člověk, kterého si skladatel váží – producent a ředitel Nosticova divadla Pasquale Bondini (1731–1789).

Vybírá si námět o životě slavného svůdníka Dona Juana a spolu se svým libretistou, italským básníkem Lorenzem da Pontem (1749–1838), se chystá vytvořit nesmrtelné dílo.

Je přesvědčen, že bude rozhodně lepší než opera Don Giovanni o sia Il Convitato di Pietra na stejné téma, kterou právě v Benátkách uvedl jeho konkurent, Ital Giuseppe Gazzaniga (1743–1818).

Dáma má smůlu

Gazzaniga svého Dona Giovanniho představil v únoru 1787, Mozart se do práce pouští v březnu. Už ví, že premiéra se má konat 14. října 1787 u příležitosti návštěvy rakouské arcivévodkyně Marie Terezie Rakouské (1767–1827).

K dokončení práce se skladatel nastěhuje do pražské vily Bertramka, která patří jeho přátelům, skladateli Františku Xaveru Duškovi (1731–1799) a jeho manželce, operní pěvkyni Josefíně Duškové (1754–1824). Jenže nastudovat zbrusu novou operu není jen tak.

„Divadelní personál zde není tak zběhlý jako ten ve Vídni pro nacvičení takové opery v tak krátkém čase,“ postěžuje si Mozart, a tak se Marie Terezie se svým manželem Antonínem Saským (1755–1836) nakonec musejí spokojit „jen“ s Figarovou svatbou.

Stále vylepšuje

Mozart bere svou práci opravdu vážně. V průběhu zkoušek novou operu stále upravuje a vylepšuje, neváhá fušovat do řemesla ani režisérovi.

Premiéry Dona Giovanniho se Praha dočká o dva týdny později, 29. října 1787. „Fajnšmekři a muzikanti říkají, že jí rovnocenná v Praze ještě nezazněla,“ hlásí po premiéře list Oberpostamts-Zeitung.

Don Giovanni se stává evropskou událostí roku. Už v květnu 1788 je na výslovné přání císaře Josefa II. (1741–1790) uvedena ve Vídni. A o jejím postavení ve světovém operním repertoáru svědčí i to, že se jí přezdívá „opera oper“.

Foto: wikimedia.org, meisterdrucke.com