„Na tohle se už nehodlám koukat,“ rozčílí se pomenší zarostlý německý tankista. Na krakovském nádraží se stal svědkem toho, jak mladý německý voják kope a tluče pažbou do vězně. Kurt Knispel na surovce vystartuje a zpacifikuje ho.

Rytířské chování přineslo Kurtu Knispelovi (1921–1945) sice obdiv kamarádů, ale u nadřízených se tím moc dobře nezapsal.

Nálepka rebela se s ním táhla celou vojenskou kariéru a navzdory tomu, že se 168 zlikvidovanými tanky nepřítele se stal skutečně výjimečným tankistou, na nejvyšší vyznamenání nedosáhl.

Nikdy nebyl prototypem hrdiny, stačilo se jen na něj podívat – nedbale nošená uniforma, dlouhé vlasy, vousy, autority příliš nectil.

Ovšem dokázal neuvěřitelně přesně zasáhnout nepřátelský tank, a hlavně nikdy nenechal spolubojovníky v bryndě, vždycky jim spěchal na pomoc i při ohrožení vlastního života.

Ostruhy si vysloužil na východní frontě, ale lásku k „mašinám“ si odnesl už z domova, ze Zlatých Hor v Jeseníkách.

Od aut k Tigerům

„Kluk je celý blázen do aut, bude se učit automechanikem,“ rozhodl otec Kurta Knispela. Po vyučení v roce 1940 jako říšský občan ze Sudet narukuje Kurt k německým tankistům. Svůj křest ohněm prodělá při tažení na východ.

Zažije hrůzy mrazivého Leningradu, dostává se i na Kavkaz. Už tehdy na sebe upozorňuje odvahou a přesnou muškou. Situace na východní frontě se však zhoršuje a kvůli porážce u Stalingradu se německé jednotky z Kavkazu musejí rychle stahovat. Nálada je pod psa.

A zrovna tehdy proniká mezi vojáky wehrmachtu zpráva o novém zázračném tanku. Právě kvůli tomu dostává Knispelova jednotka rozkaz nechat svou techniku na místě a urychleně se vrátit vlakem do Německa.

Na ty nejlepší z tankistů čeká výcvik na nových Tigerech. Jen co ho dokončí, zamíří s těmito supertanky v dubnu 1943 na východní frontu. Mají je prověřit v bitvě u Kurska.

Hvězdná hodinka

Zpoza lesa proti nim vyjíždějí dva sovětské tanky. Kurt Knispel nezaváhá. První z nich zasáhne vmžiku, druhý sovětský stroj T-34 na ně otáčí svou věž. Jde o sekundy.

„Dostal ho,“ vydechne si posádka Knispelova tanku, zatímco střelec z Jesenicka už má na mušce další tank protivníka. Sovětské tanky se na ně hrnou dál a on nepřestává střílet. Během čtvrtého dne ofenzivy v červenci 1943 jich zlikviduje dvacet.

Jeho jméno se stává v celé jednotce pojmem. Mluví se i o jeho kavalírství, když nechá u jedné vesnice dva sovětské tanky projet, protože doprovázely do bezpečí skupinu civilistů.

Rytíř bez kříže

Povýšení za vojenské úspěchy ho nemine. Ovšem Rytířský kříž, na který byl Knispel několikrát navržen, nikdy nedostane, i když se za něj jeho nadřízení přimlouvali. Po úspěších na západní frontě mu je odměnou krátká dovolená na Zlatých Horách.

Pohrál si se synkem, sešel se s příbuznými a přáteli. Netuší, že už je nikdy neuvidí. Na bývalé československé území se rebel z Jeseníků dostane ještě jednou. Jeho jednotka se 26. dubna 1945 přesunuje do Božic na Znojemsku.

O tři dny později tu Kurt Knispel umírá. Střelbu tehdy řídil z otevřeného tankového poklopu. Do poslední chvíle frajer…

 Foto: Moravské zemské muzeum, Wikimedia.org, ČT24