Řím a etruské Veje od sebe dělí jen asi 20 kilometrů. V tak těsném sousedství se obě konkurenční města nemohou rozvíjet. Jejich obyvatelé se přetahují o půdu či kontrolu nad obchodními cestami. Římanům nakonec dojde trpělivost a palčivý problém vyřeší jednou provždy.

Na přelomu 5.–4. století př. n. l. patří mezi nejvlivnější osobnosti římské republiky. Jak toho dosáhl, historické prameny nezmiňují. Obecně platí, že životopis politika a vojevůdce Marca Furia Camilla (asi 446–365 př. n.

l.) je plný otazníků a s jeho jménem se pojí spousta legend. Stane se členem kolegia vojenských tribunů s konzulskou mocí, jež vládne republice, a opakovaně zastává funkci diktátora, dočasně zřizovanou při složitých politických nebo vojenských okolnostech.

Camillus se také zapojí do války s Etrusky, kteří brání Římanům v rozletu na Apeninském poloostrově. Lstí se mu podaří dobýt nejbohatší etruské sídlo a podlomí tak moc tohoto národa…

Nepříjemný soused

Etruskové roku 474 př. n. l. utrpěli drtivou porážku od Řeků v bitvě u Kýmy a přišli o svůj námořní vliv. Přestali se tlačit na jih Apeninského poloostrova. Svou expanzi místo toho zaměří na sever k Pádské nížině.

Řím si oddechne od nepříjemných nájezdů, ale jeho obyvatelé se pořád musejí mít na pozoru. Pouhých 20 kilometrů severně od jejich domovů totiž leží mocné etruské město Veje.

Tak těsné sousedství neprospívá ani jedné straně, obzvlášť když mezi sebou nemají moc dobré vztahy. Římany často sužuje hlad, a potřebují tedy novou půdu. Kvůli Etruskům se k ní ale nemohou natrvalo dostat.

Obě města se také přetahují o důležitý brod na řece Tibeře v městečku Fidenae (čtvrť na severu dnešního Říma), přes který vede solná stezka. Spravedlivá dohoda není možná, všechny pokusy o ni v průběhu let selhaly.

Římané se proto rozhodnou vyřešit nepříjemný problém silou. Koncem 5. století rozpoutají se svým sousedem další válku. Vejané požádají o pomoc další etruská města, jenže žádné jejich prosby nevyslyší. O svou existenci proto musejí bojovat sami.

Věštec promluvil

Nejprve se utkají v poli. Římané zvítězí a Etruskové ustoupí do svého města. Jeho dobytím je pověřen Marcus Camillus. Ví, že to nebude jednoduché. Veje vyrostly na rozsáhlé vyvýšenině v členitém terénu.

Mají kvalitní opevnění a obránci krátce před válkou přitesávali skály, aby byly ještě příkřejší a nepřítel si na nich vylámal zuby. Camillovy obavy se naplní. Uplyne přinejmenším pět let (některé prameny přehnaně uvádějí deset let), a město se pořád drží!

Římané jsou bezradní. Chybí jim kvalitní obléhací technika a všechny jejich pokusy o improvizaci selhaly. Až v roce 396 př. n. l. Camilla před ostudou zachrání údajný zrádce.

Římané zajmou etruského věštce (haruspika), jenž je nasměruje k severním hradbám města. „Právě tam se nacházel jeden ze zemědělských kanálů, který přiváděl vodu do polí, ale hlavně tekl tunelem i pod hradbami.

Tento tunel Římané vyčistili, vyslali jím do města malý oddíl a po okamžitém generálním útoku se obrana… zhroutila,“ přibližuje klíčový okamžik obléhání současný publicista Jiří Chlubný.

Pokazil si pověst

Veje padly! Římané město zničí, povraždí většinu jeho obyvatel a zaberou okolní zemědělskou půdu. Camillus se triumfálně vrací do Říma, všichni ho vítají. V roce 394 př. n. l.

se mu podaří dobýt další etruské město Falerie (dnešní Civita Castellana asi 60 kilometrů severně od Říma), jenže tentokrát už se takových ovací nedočká. Důvody nejsou jasné.

Podle některých antických autorů se mu Etruskové sami vzdali, takže jejich domovy nedovolil vyplenit a římské vojáky tím připravil o kořist. Jiné zdroje uvádějí, že Falerie drancování neuniklo, ovšem Camillus lup nespravedlivě rozdělil.

Vyloučit se nedá ani žárlivost na úspěšného vojevůdce, který ji svým arogantním chováním ještě přiživoval. A moc si prý nepomohl ani odporem k nápadu římských patricijů, že by se přestěhovali do opuštěných Vejí… Ať tak, či onak, Camillus není v Římě vítaný.

Smíří se s tím. Zaplatí tučnou pokutu za zpronevěru, k níž byl údajně odsouzen, a dobrovolně odchází do vyhnanství. Usazuje se ve městě Ardea jižně od Říma.

Potupil Galy?

Řím čelí novému nebezpečí. Ze severu na Apeninský poloostrov vtrhli Galové, vedení náčelníkem Brennem. Kolem roku 387 př. n. l. zvítězí v bitvě severně od Věčného města, které záhy bez boje obsazují.

Okupace Říma se jim ale po čase začne zajídat a s tučnou kořistí odtáhnou pryč. Antičtí autoři píšou, že se na odchodu srazili s Camillem, který se souhlasem senátu přispěchal městu na pomoc.

S Galy měl svést vítěznou bitvu a sebrat jim většinu uloupeného bohatství, což ale současní historikové zpochybňují. Každopádně v Římě už Camillus zůstane a ve funkci diktátora organizuje jeho obnovu. Lid svého dřívějšího hrdinu přivítá s rozpaky.

Patricijové mu pak zazlívají, že jim podruhé překazil záměr kolonizovat Veje, což se po řádění Galů jevilo jako vhodné řešení. Camillus tak „zanedlouho stál znovu před soudem, obviněn ze zneužívání diktátorských pravomocí.

Při procesu ho zachránili senátoři, kteří se za něj do posledního postavili“, píše Chlubný. Kontroverzní politik se udrží u moci ještě mnoho let. Absolvuje další válečná tažení, během nichž získává pro římskou republiku nová území na Apeninském poloostrově.

V roce 366 př. n. l. na své funkce rezignuje a napřesrok umírá. Údajně podlehne moru…