Když římský císař, český a uherský král Josef I. 17. dubna 1711 v necelých 33 letech zemřel na neštovice, byl to pro Habsburky nečekaný šok.

Mnohem větší ale čekal na jeho manželku Amálii Vilemínu Brunšvicko-Lüneburskou a matku Eleonoru Magdalenu Falcko-Neuburskou při otevření testamentu.

Zatímco důvěrného přítele, vojevůdce prince Evžena Savojského (1663–1736), obdaroval zesnulý panovník ve své poslední vůli částkou 300 000 zlatých nebo svého oblíbeného rádce hraběte Jana Václava Vratislava z Mitrovic (1669–1712) 400 000 zlatých, své milence Marii Anně Pálffyové (†1756) odkázal neuvěřitelnou částku 500 000 zlatých!

Schopný vášně

„Láskou a bázní.“ Tak zní osobní motto Josefa I. (1678–1711). Naplňuje ho dokonale. Jeho současníci často zmiňují panovníkovu elegantní nenucenost, ale také činorodou energii.

Miluje rychlou jízdu na koních, vzruch, společnost a umí své okolí překvapit, jemně řečeno, častými projevy vášně. Přesto není cholerik a při prosazování svých záměrů dokáže být velmi trpělivý a zdrženlivý.

Už od mládí nešetří přízní vůči něžnému pohlaví a zlé jazyky nestačí vypočítávat jeho galantní dobrodružství. Na původ žen přitom nehledí. „Snad se zklidní,“ doufají všichni, když se 20letý Josef žení se starší Amálií (1673–1742).

Zprvu tomu vše nasvědčuje. Ženu prý miluje, přesto manželská idyla trvá jen několik let. „Nakazil ji syfilidou,“ proslýchá se.

Pro jinak velmi charakterní Amálii to musí být tragédie, navíc umocněná úmrtím jejich jediného, ani ne ročního syna Leopolda Josefa (1700–1701).

Šok pro Vídeň

Po synově smrti se Josef vrací k předchozímu způsobu života…Známé je jeho intermezzo s krásnou vdovou Caterinou de Balbiano (1670–1719) a její dcerou, kdy velkou náklonnost spravedlivě dělil mezi obě dámy… Jeho srdce ale nakonec získá úplně jiná žena.

Hraběnka z Erdödu, půvabná Marie Anna (také Mariana) Pálffyová, dcera chorvatského bána a jednoho z mála císařových věrných v právě probíhajícím povstání v Uhrách.

Patří ke dvoru jeho matky, císařovny Eleonory (1655–1720), a dle svědectví současníků se v její osobě vzácně snoubí krása s inteligencí. Josef zcela podléhá jejímu kouzlu.

Netrvá dlouho a oficiálně uznávaná milenka doslova ovládá celý panovníkův život. Na něco takového není u jinak velmi upjatého vídeňského dvora nikdo připravený, tím méně šokovaná matka Eleonora a pochopitelně ani manželka Amálie.

Své antipatie vůči Marii Anně nijak nezastírají, ale vzhledem k zoufalé situaci v Uhrách a neochvějné věrnosti bána Pálffyho mají doslova svázané ruce.

Pád až na dno

Josefova náhlá smrt a uzavření míru v Uhrách konečně uvolní Eleonoře a Amálii ruce ve vztahu k Marii Anně. Nyní se už mohou bez skrupulí vypořádat s nenáviděnou milenkou. Po pomstě prahnou o to víc, když se seznámily s panovníkovým testamentem. A nejen ony.

Díky svému výjimečnému postavení má Marie Anna Pálffyová nepřátel víc než dost. Následuje krutá štvanice na nebohou ženu, zcela záměrné ponižování a pád až na dno společnosti.

Nenávist obou císařoven dokonce zajde až tak daleko, že Marii Annu pod pohrůžkou vězení či fyzického násilí donutí vrátit veškeré dárky a šperky, které od Josefa dostala. Že se o vyplacení částky zmiňované v císařově poslední vůli ani nehovoří, je samozřejmé.

*** Záchrana na poslední chvíli ***

* Když už se zdálo, že je vše pro Marii Annu Pálffyovou ztraceno, objevil se 66letý František Karel Přehořovský z Kvasejovic (1644–1723)…Muž, jemuž hraběcí korunku a místo nejvyššího sudího zajistilo pravidelné a značně velkorysé úvěrování panovníka.

* Jeho současníci ani dnešní historici nenašli vysvětlení pro jeho krok, možná šlo o skutečně gentlemanské poděkování již zemřelému chlebodárci… Přehořovský se bez ohledu na okolí s Marií Annou skutečně oženil.

* Na manžele však nečekala zářná budoucnost. Přehořovský se stavbou pražského paláce na Malé Straně (dnes Lobkovický palác) neuvěřitelně zadlužil.

* Na jeho majetek byla uvalena nucená správa a nakonec musel prodat nejen palác, ale i svá panství Konopiště a Týnec. Přesto prý nouzí nikdy manželé netrpěli a Marie Anna ho přežila o více než 30 let.