Zničit Maltu. Strategický význam tohoto středomořského ostrova si Adolf Hitler a jeho italský spojenec Benito Mussolini dobře uvědomují.

Britské lodě, ponorky a letouny, které tu mají své základny úspěšně napadají zásobovací konvoje Osy, jež podporují jednotky Afrikakorps bojující se Spojenci v severní Africe.

Malta se za druhé světové války stává zřejmě nejčastěji bombardovaným místem na Zemi. Letouny Osy na ostrov útočí už od června 1940 a nálety ustanou až v srpnu 1944. Jedinkrát zkusí Italové napadnout Maltu také z moře. Jejich drzá akce však skončí totálním fiaskem…

Vytrénovaní záškodníci

Na záškodnické akce na moři se připravují už pěkných pár let. Myšlenka na vznik speciálních jednotek, využívajících proti nepříteli malé čluny naplněné výbušninou, tzv.

barchina, a speciálně vytrénované „žabí muže“, se v hlavách námořníků z Apeninského poloostrova zrodila již během druhé italsko-etiopské války (1935–1937). K jejich oficiálnímu založení dojde o něco později.

Pod názvem Decima Flottiglia MAS vystupují od jara 1941. Tehdy se jejich řízení ujímá ambiciózní velitel Vittorio Moccagatta (1903–1941), který jim také naplánuje první velkou bojovou akci.

26. března 1941 zaútočí šest malých motorových člunů, které jejich posádky nepozorovaně pošlou proti nepřátelskému plavidlu, aby ho vážně poškodily, na britský těžký křižník HMS York v zátoce Souda na Krétě.

Operace se z italského pohledu vydařila, a tak je načase si ji zopakovat – na Maltě.

Prozrazená akce

Technické potíže a nepřízeň počasí odloží plánovanou misi až na červenec 1941. Čeká se také na nov, aby záře Měsíce záškodníky neprozradila.

24. července vplouvá do Velkého přístavu na Maltě zásobovací konvoj Substance, takže lodí, na které budou moci Italové zaútočit, tu bude víc než dost. 25. července večer vyplouvají do boje ze sicilské Augusty.

Na dopravu motorových člunů, které provedou útok, dohlíží větší italská loď Diana, jež je vypustí ve vzdálenosti 32 kilometrů od ostrova kolem 11. hodiny v noci.

Předchozí průzkumné výpravy ke břehům Malty proběhly bez povšimnutí pobřežních pevností, Italové jsou proto i tentokrát plní optimismu. Netuší, že britské radary už o jejich pohybu vědí a v maltských pevnostech byl vyhlášen poplach.

Spojenci jsou o italském plánu informováni také díky rozluštěnému kódu nepřátel, který prolomili experti v britském Bletchley Parku.

Nic nejde podle plánu

Bedlivě napínají oči do tmy a snaží se ze všech sil neusnout. Obránci maltských pevností mají v noci z 25. na 26. července 1941 napilno. Nakonec je Italové na svou přítomnost v blízkosti Velkého přístavu upozorní sami. Nic jim totiž nevychází podle plánu.

Opět narážejí na technické potíže, letecký útok, který měl nasměrovat pozornost Malťanů do vnitrozemí ostrova, přichází ve špatnou chvíli, načasování je obecně velký italský problém, stejně jako mořské proudy, které jejich plavidla unášejí z původně plánovaných pozic.

Nakonec jeden ze člunů snažících se proniknout přes bezpečnostní sítě u mostu pod pevností St. Elmo, která se nachází na samé špičce Valletty, krátce po půl páté ráno v sobotu 26. července exploduje a mostní konstrukci vážně poničí.

Její trosky proraženou cestu k Velkému přístavu pro další italská plavidla akorát zablokují.

Zlikvidují všechno

30 vteřin trvá, než se z pevností rozzáří pátrací světlomety. Rázem je mořská hladina osvětlena široko daleko a obránci St. Elmo a protilehlé pevnosti Ricasoli spouštějí ze svých děl mohutnou palbu. Jen St.

Elmo, v níž se dnes nachází maltské vojenské muzeum, je vybavena šesti britskými dvouhlavňovými pobřežními děly, které během krátké chvíle vypálí celkem 262krát (na likvidaci nepřátel se podílejí i další maltské pevnosti Tigné nebo St. Rocco).

Část italských plavidel se ocitá v troskách, další se dávají na útěk. To už se ale začíná rozednívat a do akce mohou zhruba v 5.30 hodin z Malty odstartovat letouny RAF, které v pobřežních vodách pátrají po vetřelcích s urputností honicích psů.

Všechna nepřátelská útočná plavidla (dva ozbrojené torpédové čluny, devět menších torpédových motorových člunů a dvě řiditelná torpéda) jsou zlikvidována, 15 Italů umírá, včetně velitele Moccagatty.

18 jich upadne do zajetí poté, co jsou donuceni doplavat ke břehu. Současní evropští historikové hodnotí celou akci jako „nejhorší porážku, kterou jednotky Decima Flottiglia MAS za celou válku utrpěly“.