Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. 

Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská kolekce ve Florencii, císařská v Innsbrucku, knížecí na zámku Ambras a rodová v Mnichově. Pražská kunstkomora císaře Rudolfa II. (1552–1612) se z nich přesto vymyká.

Tento kabinet umění a kuriozit totiž obsahuje nejen špičková malířská díla, ale i celou řadu jiných skvostů – sarkofág s egyptskou mumií, mechanické strojky, vzácné drahokamy, ulity mořských živočichů, astronomické přístroje, hliněné nádobí ze všech koutů světa, ale také kolekci kožek a vypreparovaných zvířat včetně volně rozložené kostry nosorožce.

„Podařilo se mu nashromáždit kolekci, která nepochybně sloužila jako inspirace pro jiné královské dvory,“ zmiňuje se o císaři spisovatel Jan Boněk.

Už pár měsíců po Rudolfově smrti však nechá jeho bratr a nástupce Matyáš (1557–1619) převézt ty nejcennější poklady tajně do Vídně – jen zlatých slitků, předmětů a mincí je 1231 kilogramů a stříbra 3028 kilogramů.

Další ztráty se datují do doby stavovského povstání, část cenných děl skončí jako kořist švédských vojsk na sklonku třicetileté války. Z původního skvostu dnes zůstává jen torzo, rozeseté po evropských muzeích…