O nápadníky nemá půvabná bavorská princezna nouzi. Žádný z nich však nevzbudí její zájem. O jednom z kandidátů na ženicha, nejmladším bratrovi císaře Františka Josefa I., si dokonce poznamená:

„Ten muž je mi trnem v oku, je mi doslova odporný… Prý je navíc zlomyslný a bezcitný. A za toho se mám provdat? Ani mě nenapadne!“ 

Panovníci od svých dcer většinou očekávají jediné – že se dobře provdají. Bavorské princezně Tereze (1850–1925) však svatba pranic neříká, brání se jí zuby nehty.

Navzdory protestům rodiny se pouští do něčeho pro ženu, a urozenou dámu zvlášť, naprosto neslýchaného. Zcela se ponoří do vědeckého výzkumu!

„Třebaže se narodila do starobylé aristokratické rodiny 19. století, svojí odbornou prací byla jednoznačně moderní ženou století 20.,“ píše o ní americká publicistka skotského původu Mary R. S. Creeseová (1935–2017).

Urozená dívka po sobě zanechá rozsáhlé dílo na poli biologie, antropologie i sociální péče. Právě jí vděčí německá muzea za sbírky hmyzu, rostlin nebo kultovních předmětů z různých částí světa.

Pod vlivem bratrů

Jediná dcera bavorského prince-regenta Luitpolda (1821–1912) a jeho ženy, rakouské arcivévodkyně Augusty Ferdinandy (1825–1864), vyrůstá ve společnosti svých tří bratrů a zřejmě i díky tomu se už odmalička zajímá o zcela jiná témata, než je pro tehdejší děvčata zvykem.

Uchvátí ji zoologie, botanika nebo etnologie, nevídaný talent má i na jazyky. Už jako mladá se bláznivě zamiluje do svého o dva roky staršího bratrance Oty (1848–1916), což její rodina vřele uvítá. Je to hoch milý a společenský, navíc syn bavorského krále. Dvojici však není přáno, aby svou lásku naplnila…

Pomatený nápadník

V lavicích mnichovského kostela se tísní věřící. Arcibiskup Gregor von Scherr (1804–1877) důstojně odříkává své kázání, když se znenadání rozletí chrámové dveře a dovnitř vtrhne upocený následník bavorského trůnu v loveckých šatech.

Bez vysvětlení se vrhne před duchovním na kolena a vyhrkne: „Odpusťte mi moje hříchy!“ V lednu 1872 je depresemi sužovaný Ota shledán duševně chorým.

Z toho důvodu není schopen uzavřít manželství, a když má v roce 1886 po smrti bratra Ludvíka II. (*1845) převzít žezlo, fakticky za něj vládne jako regent Terezin otec Luitpold. Pro mladou princeznu je Otova choroba těžkou ranou, s níž se nedokáže vyrovnat.

Po zbytek života bude vytrvale odmítat nabídky k sňatku a s žádným mužem už se nikdy nesblíží. Upne se raději na vědu.

Touží cestovat

Tereza se ale nespokojí s bádáním v pohodlí pracoven, jak je tehdy zvykem. Krásy přírody touží spatřit na vlastní oči. Již ve svých 25 letech vyráží do Tuniska. Cestuje pod falešným jménem a jen se skromným doprovodem.

Postupně navštíví Itálii, Řecko, Egypt, Spojené státy, Brazílii i Mexiko. Zkoumá doslova všechno – od nejmenších broučků a rostlinek až po velká zvířata a domorodé zvyky. Dokonce se jí podaří objevit několik nových živočišných druhů!

Jako historicky první žena získává v roce 1892 čestné členství v Bavorské akademii věd, o pět let později obdrží i doktorát. Příslušnice něžného pohlaví přitom mají v tehdejším Bavorsku zakázáno studovat na univerzitách! Toto nařízení ale Luitpold zruší v roce 1903, právě na popud Terezy.