Bojuje za lepší život dělníků. Jeho bratislavskou dělnickou kolonií se uherská vláda ráda pochlubí v Evropě. K dalším Schulpeho návrhům však zaujme rezervovanější postoj.
Zásadní sociální reformy se energickému šlechtici s právnickým vzděláním prosadit nepodaří…
Vyrůstá v luxusu, který mu ale nic moc neříká. Georg von Schulpe (1867–1936) ze šlechtické rodiny z jižních Uher má silné sociální cítění. Již od svých 15 let často chodí mezi dělníky, zajímá se o jejich práci i kvalitu života.
Od roku 1885 mladý aristokrat studuje práva v Prešpurku (dnešní Bratislava). Po jejich dokončení procestuje skoro celou Evropu s cílem poznat sociální a zdravotní politiku v jednotlivých zemích. Podaří se mu získat spoustu cenných poznatků.
Přetaví je v soubor reforem, s jejichž pomocí hodlá výrazně zlepšit životní úroveň uherského dělnictva.
Pomůže město
Jde osobním příkladem. Počátkem 90. let 19. století se Schulpe rozhodne v Prešpurku vystavět dělnickou kolonii. Na zakoupených pozemcích díky němu rychle vyrostou první tři bytovky s celkem 24 byty.
V každém z nich je kuchyně se sporákem a nájemníci mají k dispozici také společné splachovací záchody, prádelnu, společenskou místnost nebo lékařskou ordinaci s pokojem pro nemocné.
V přilehlé zahradě mohou se svými nejbližšími odpočívat, případně pěstovat zeleninu. Výstavbu i následný provoz dělnické kolonie, k níž časem přibude školka až pro 100 dětí i další obytné budovy, Schulpe financuje hlavně ze svých prostředků a pomocí úvěrů.
Vodovod, kanalizaci, veřejné osvětlení či napojení na nedalekou silnici pak zajistí město. A jak dodává současná slovenská historička Gabriela Dudeková Kováčová, všechny rodiny v této kolonii „platily velmi nízké nájemné a fungovala tu také samospráva“.
Dílčí úspěchy
Uherská vláda si Schulpeho sociálního projektu považuje. Vychválí ho v zahraničí a roku 1895 vyšle mladého právníka na mezinárodní konferenci ve francouzském Bordeaux, kde vystoupí s příspěvkem o stavění cenově dostupných dělnických bytů.
Jeho dalším cílem je zajistit důstojné bydlení i další výhody pro dělníky v celých Uhrách. Za své návrhy mohutně lobbuje v parlamentu.
Bojuje za uzákonění základních hygienických standardů pro všechny nově budované byty, na jejichž výstavbě by se spolu s podnikateli podílel i stát.
Současně se snaží prosadit zavedení povinného úrazového a důchodového pojištění či volných nedělí pro všechny dělnické profese. Bohužel jeho nápady předběhnou svou dobu. Schulpe dosáhne jen dílčích úspěchů.
Komplexní program sociálních reforem, jak by si přál, konzervativní Uhry odmítnou.
Slib nedodrželi
Po vzniku Československa v roce 1918 zůstane v Bratislavě, k níž má velmi silné citové pouto. Nový režim se k němu ale nezachová zrovna hezky, připraví ho o velkou část majetku.
Schulpe se dostává do finančních problémů a nezbývá mu než „svoji“ dělnickou kolonii nabídnout k prodeji městu. Radní jeho nabídku po delších průtazích přijmou. Těžce zkoušený právník si ponechá pouze jeden byt, v němž dožije.
Součástí dohody byl i závazek zastupitelů, že ve slovenské metropoli postaví divadlo a založí fond na zřízení nemocnice pro léčbu plicních chorob. Město se k těmto slibům ovšem později hlásit nebude.
Foto: wikimedia.org, budovaymca.wordpress.com, webumenia.sk