„Nejprve provedu řez dutinou břišní, neb střeva podléhají nejrychleji zkáze,“ vysvětluje svou metodiku Ján Jesenský a pak ostrým nástrojem rozřízne pokožku umrlcova těla. Takto postupuje dále přes hrudník až po lebku.

Přítomným se při pohledu na první veřejnou pitvu v Praze tají dech. Když se zprávy o ní dostanou za zdi univerzitní koleje, obdiv se ale začne mísit s pobouřením.

Fakt, že z něj vyroste někdo výjimečný, je jeho okolí znám již od útlého věku. Ján Jesenský (1566–1621) byl vždy vzdorný, neklidný a bojovný.

Rodák ze slezské Vratislavi nejprve vystuduje zdejší gymnázium u svaté Alžběty a pak započne studia v německém Wittenbergu. Školu však kvůli nepřátelství ostatních vůči jemu vlastnímu luteránství opouští. Se studiem ale nekončí.

Přestoupí na univerzitu v Lipsku a následně se dostane i na prestižní lékařskou fakultu v italské Padově. Ani zde Jesenskému nespadne hřebínek.

„Na studiích měl neustále problémy, nechtěl se podrobit zavedené kázni, a tak byl s představenými ve stálých hádkách a rozepřích,“ píše současný publicista Karel Kýr.

Lékařem bez glejtu

Jesenský je nadaný žák, ale svou nepoddajností si málem zničí lékařskou kariéru ještě před jejím začátkem. Úspěšně zvládne svou závěrečnou disputaci (něco na způsob dnešní státní zkoušky), ale při promoci odmítne složit tehdy povinný slib katolické víře.

Se zástupci školy se proto dohodne, že mu vydají jen jakési osvědčení o kvalifikaci. To je ale pouze formalita a Jesenský se od té doby podepisuje jako doktor filozofie a medicíny.

Krátce se věnuje léčení ve svém rodném městě a v roce 1594 získává místo profesora chirurgie a anatomie ve Wittenbergu. Právě zde začíná ve velkém s pitvami.

Pozvání alchymisty

V roce 1600 Jesenský obdrží pozvání do Prahy. Odesílatelem je renomovaný astronom a alchymista Tycho Brahe (1546–1601), který si zrovna užívá blahobytu na dvoře císaře Rudolfa II. (1552–1612). Jesenský přijímá.

Během pobytu v Praze nabídne Karlově univerzitě uspořádat veřejnou pitvu, jež by byla vědecké povahy, nikoli soudní. Univerzita návrh ochotně schválí, neboť se jedná o jedinečnou událost, a pro zákrok vyhradí Rejčkovu kolej.

Píše se 8. červen 1600, když Jesenský započne první řez do těla oběšeného trestance.

„Pitva trvala pět dní…Svou práci doprovázel výkladem…Pro pražské obyvatelstvo byla to událost velikého významu a mluvilo se o ní někde s obdivem, někde s hrůzou,“ píše profesor dějin lékařství Josef Vinař (1876–1961).

Pohoršení nevzdělanci

U operace se za pět dní vystřídá kolem 5000 zájemců. A zatímco odborná obec žasne, laici Jesenskému spílají jako hříšníkovi. Podle dobové křesťanské věrouky je totiž lidské tělo po smrti nedotknutelné.

Řezání na kusy a vyjímání orgánů je tak pro tehdejší prostý lid absolutně nepřijatelné. Podle pověsti Jesenskému někteří Pražané za takové počínání přejí podobný osud – aby prý byl „rozřezán a rozčtvrcen“. Jejich slova dojdou naplnění…

*** Nad Habsburky zlomí hůl ***

* Když vidí, jak císař Rudolf podporuje protireformační tažení, přidá se Jesenský na stranu jeho konkurenta a mladšího bratra Matyáše (1557–1619)…I ten jej však později z podobných důvodů zklame a vážený lékař se postaví po bok stavovské opozice, která odolává snahám Habsburků katolizovat české země.

* Po defenestraci královských místodržících v květnu 1618 a faktickém vypuknutí stavovského povstání Jesenský vystupuje jako jeden z jeho hlavních vůdců…Po potlačení vzpoury je 21. června 1621 spolu s dalšími 26 osobami popraven na pražském Staroměstském náměstí.