„Bylo jedním z nejnádhernějších, nejproslulejších a nejvelkolepějších měst, jaké kdy člověk postavil,“ skládá hold muslimský učenec Ibn Challikán Medině Azahaře. Tzv.
Zářící město bylo přes 900 let ztracené navzdory tomu, že se nachází v samotném srdci Španělska. Jakými divy se mohlo „maurské město snů“ pochlubit?
Na úpatí pohoří Sierra Morena panuje nebývalý ruch. Roku 936 zde začíná vyrůstat nová metropole. Za jejím vznikem stojí Abd ar-Rahmán III. (asi 890–961), jemuž se o několik let dříve podařilo vytvořit na jihu Pyrenejského poloostrova vlastní stát.
Jeho centrem je Córdoba. Chalífa se však rozhodne vybudovat si ještě velkolepější hlavní město.
Podle legendy ho k tomu přiměje jeho konkubína Azahara. „Proč mi se svým bohatstvím nepostavíš město a nepojmenuješ ho po mně?“ ponouká ho údajně.
Abd ar-Rahmán jí má vyjít vstříc a ve stínu Sierry Moreny postavit dechberoucí Medinu Azaharu.
Versailles středověku
Ve tvářích vyslanců je patrný údiv. Jádro metropole je hotové nebývale brzy. Už v roce 941 se v něm k nebi tyčí mešita a o čtyři roky později i palác s harémem. Dalším divem, kterým příchozí ohromuje, je rozsáhlá zahrada evokující ráj.
Medina Azahara, jejíž jméno lze přeložit jako Zářící město, má neobvyklý tvar obdélníku. Na délku měří 1,5 kilometru a na šířku 750 metrů. O metropoli se dnes pro její velkolepost často píše jako o „Versailles středověku“. Po dokončení jde podle některých zdrojů o největší město tehdejší Evropy.
Sál s perlou
Rozlehlý sál se doslova topí ve světle. Dominantou města je chalífův palác, ukrývající jak trůnní síň, tak unikátní halu. „Její strop byl ze zlata a mramoru.
Uprostřed visela nádherná perla,“ popisuje ji alžírský historik Ahmad al-Maqqari (1577–1632). Hlavním lákadlem sálu je nádrž se rtutí, od jejíž hladiny se odráží světlo. Cizí vyslance bohužel moc dlouho neudivuje.
Už v roce 1010 je Medina Azahara během občanské války vypálena do základů a záhy se po ní slehne zem. Její pozůstatky se podaří objevit až v roce 1911. Jsou natolik vzácné, že je „maurské město snů“ roku 2018 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
