Na náměstí do Cajamarcy dorazí početné procesí, v jehož středu se blyští zlatá nosítka. „Zastavte,“ rozkáže incký vládce Atahualpa a přimhouří oči. Vtom se však městem rozlehnou výstřely z mušket. „Za svatého Jakuba!“ vykřikne Francisco Pizarro. Inkové se dají okamžitě na útěk a nechají svého krále napospas Španělům.
Na čele velkého inky Huayna Capaca (†1527) se lesknou krůpěje potu. Špatně se mu dýchá, občas blouzní. Horečka ne a ne klesnout. Umírá náhle, pravděpodobně na neštovice nebo jinou nemoc, zavlečenou do Ameriky z Evropy.
Incká říše se po jeho smrti rozdělí na dvě části – mezi prince Huáscara (asi 1490–1532) a Atahualpu (asi 1502–1533). Dlouhých pět let pak spolu oba bratři válčí, než se štěstí přikloní na stranu mladšího z nich.
Během bitvy u Quipaipánu uštědří Atahualpa opozičním armádám zdrcující porážku a svého bratra zajme. V obavách, aby se nespojil se Španěly, kteří tou dobou táboří v horách severního Peru, ho nechá zabít.
Padne do léčky
Neznámí dobyvatelé totiž budí strach. Není jich sice příliš, ale Atahualpa dobře ví, čeho jsou schopni. „Neodplujeme odtud s prázdnou,“ dušuje se mezitím Francisco Pizarro (asi 1471–1541), který si už notnou dobu dělá zálusk na legendární incké zlato.
Jenže se 180 muži, které má k dispozici, může jen těžko pomýšlet na úspěch v bitvě. Rozhodne se proto Atahualpu vlákat do pasti. Pozve ho do města Cajamarca k jednání. Když vládce Inků dorazí na náměstí, vyřítí se však z okolních domů vojáci a začnou střílet.
Inkové, kteří palné zbraně neznají, jsou zděšení a dají se na útěk. Po chvíli je tak místo prakticky liduprázdné. Na zlatých nosítkách zde sedí jen Atahualpa, kterého Španělé bez větších problémů zajmou.
Tuny pokladů
„Naplním síň dlouhou dvacet stop a širokou sedm stop zlatem až do výšky jednoho a půl muže a stříbrem hned dvakrát. A to vše do dvou měsíců,“ nabízí Atahualpa svým věznitelům za sebe výkupné.
Když to uslyší Pizarro, úplně se mu z té představy zatočí hlava. S návrhem samozřejmě souhlasí. Jestli má na počátku nějaké pochyby, po pár dnech je Inkové naprosto rozptýlí. Do místnosti skutečně nanosí zlaté šperky, vázy a poháry.
Svému závazku tak Atahualpa brzy dostojí. Celkem se mu podle odhadů podařilo nashromáždit 55 tun zlata a 12 tun stříbra.
Strach z plamenů
Dveře se rozletí a objeví se v nich Pizarrův dlouholetý společník Diego de Almagro (1475–1538). Dobyvatel sedí zrovna za stolem a chystá se Atahualpu konečně propustit. Když se dozví, že dorazily posily, rázem však obrátí.
Inckého vladaře postaví před soud a nechá ho odsoudit k trestu smrti upálením. Takový způsob smrti Inky doslova děsí, neboť si myslí, že mrtvý kvůli němu nebude moci odejít do jiného světa.
„Staň se křesťanem a zajistíme ti důstojnější smrt,“ nabízejí Atahualpovi katoličtí misionáři. Ten nakonec s nabídkou souhlasí. Je proto pokřtěn a následně uškrcen.
