Komáři štípají jako diví, ale oni na to nedbají. Sedm vysokých švédských důstojníků, kteří se sešli toho srpnového večera poblíž finské osady Liikala, se chystá napsat za zády svého krále dopis ruské carevně se žádostí o mír. Jde o jasnou zradu.

„Koho s tím pošleme do Petrohradu?“ dohadují se 9. srpna 1788 spiklenci. Švédsko je s Ruskem ve válce, jejich ležení se nachází nedaleko nové hranice obou zemí ve Finsku, které je tehdy švédskou součástí. „Pojede ten Fin, Jägerhorn,“ shodnou se.

Jan Anders Jägerhorn (1752–1825), šlechtic a syn velitele proslulé pevnosti u Helsinek Suomenlinny (Sveaborg), je však nejen zkušeným důstojníkem, ale i finským vlastencem, a tak ho napadne, že by tuto cestu za carevnou Kateřinou Velikou (1729–1796) mohl využít ve svůj prospěch, či přesněji pro prosazení finských zájmů na odtržení od Švédska.