Thompson miluje brambory. Podporuje jejich pěstování v Bavorsku a také je jako jednu ze základních ingrediencí přidá do svého receptu na hustou, výživnou polévku. Raději se tím ale nechlubí.

Evropané totiž tuto plodinu původem z Jižní Ameriky stále ještě nedocenili a Thompson se právem obává, že by lidé jeho „zázračným“ pokrmem mohli už předem opovrhovat.

Od mládí se zajímá o fyziku, zkoumá hlavně teplo. V Americe se však Benjamin Thompson (1753–1814), rodák z Massachusetts, vědecké práci věnovat nemůže.

Během války za nezávislost amerických kolonií (v letech 1775–1783) podporoval Angličany a po vzniku USA raději odchází do Evropy. Nějakou dobu žije v Anglii. Jakožto člen Královské společnosti popularizuje vědu a techniku.

Současně spolupracuje s britskou armádou, zabývá se výzkumem různých druhů střelného prachu nebo tepelně izolačních vlastností tkanin, vhodných pro vojenské uniformy. Nejspíše od roku 1785 pak Thompson pobývá v Bavorsku.

Jakožto ministr války dostává za úkol zmodernizovat zdejší armádu a zvýšit její bojeschopnost. Podaří se mu to nejen s pomocí výkonnějších zbraní a praktické výstroje, ale také díky vhodné stravě.

Chvála veteránů

Thompson vsadí na horkou polévku, která vojáka zahřeje, zasytí a dodá mu potřebnou energii. Její recept vychází z kombinace levných, široce dostupných, ale přitom výživných surovin.

Připravuje se z brambor, krup, hrachu, kořenové zeleniny, cibule a česneku, soli, koření či opečeného chleba. Činorodý vědec svou novinku „testoval… v mnichovském vojenském chudobinci pro vysloužilce a liboval si, jak chovanci pěkně prospívají.

Považovali nový chod za »magickou manu« a v kostele se modlili za »polévkového dobrodince«,“ líčí současná publicistka Lenka Bobíková. „Zázračná“ polévka se ujme nejenom v armádě.

Když začne Bavorsku kvůli neúrodě hrozit hlad, vrchnost ji nechává zdarma vařit pro ty nejchudší vrstvy obyvatelstva… Bavorský vévoda a falcký kurfiřt Karel Teodor (1724–1799) je s Thompsonovými službami nesmírně spokojený.

Za modernizaci armády a úspěšné zavedení několika sociálních reforem ho v roce 1791 povýší do šlechtického stavu. Thompson se stává hrabětem z Rumfordu, přičemž tento přídomek si vybral podle anglické vesnice, kde dříve nějakou dobu žil.

Velká očekávání

Rumfordská polévka brzy přeroste hranice Bavorska. Začíná se připravovat v dalších evropských zemích, zajímá se o ni také Napoleon Bonaparte (1769–1821), který musí živit početnou armádu.

Thompsonův pokrm se stává sociálním fenoménem a pro mnohé i dlouho očekávaným všelékem na hladomor a chudobu jako takovou. Ti největší optimisté ho dokonce neváhají srovnávat s objevem očkování!

Byť jde o přehnané naděje, jak se brzy ukáže, hustá polévka dá vzniknout ještě jednomu fenoménu, který přežije do současnosti. Jde o vývařovny pro chudé, obvykle provozované dobročinnými spolky.

A jak dodává současný publicista Tomáš Uhnák, „rumfordská polévka způsobila gastronomickou revoluci – právě od ní se mimo jiné odvíjí důležitost polévky, jak ji známe dnes“.

 Foto: meisterdrucke.com, DESA Unicom