Jan Lucemburský vyhlédne z velkého zdobeného okna. To, co spatří, mu snad na chvíli připomene ráj na zemi. Uprostřed rozkvetlé zahrady, plné růží, se nachází bazén s průzračnou vodou, kterou čeří klokotající fontána.

„Vyplatí se být spojencem francouzského krále,“ probleskne možná českému panovníkovi na okamžik hlavou.

Nikde nevydrží příliš dlouho, nejméně pak ve svém – Českém – království.

Nevole krále Jana (1296–1346) vůči domácí šlechtě, ale i řada funkcí, které zastává v rámci říšské a evropské politiky, jej nutí být neustále v pohybu a cestovat starým kontinentem téměř jako kočovník.