Z kráteru na vrcholu sopky šlehají plameny a stoupá dým. Na jejích strmých úbočích jsou k vidění kamzíci a prohánějí se tu i veverky. Kupodivu nejde třeba o sicilskou sopku Etnu, ale o pražské Staroměstské náměstí.

Na jaře 1570 zde císař Maxmilián II. pořádá velkolepé slavnosti, při kterých Pražané vůbec poprvé spatří také živého slona nebo lva.

Když v roce 1568 za podivných okolností umírá nastávající choť rakouské arcivévodkyně Anny Habsburské (1549–1580), znamená to pro jejího otce, římského císaře a českého krále Maxmiliána II. (1527–1576), nepříjemnou komplikaci.

„Za koho teď svoji milovanou dceru provdám?“ ptá se sám sebe a běduje nad ztracenou příležitostí upevnit sňatkem spojenectví se Španělskem. Uběhne ale jen pár týdnů a španělskému králi Filipovi II. (1527–1598) po synovi umírá i manželka.

Když pak ovdovělému panovníkovi padne do oka Anna, Maxmiliánovy plány jsou zase naživu.

Ještě sice musí kvůli blízké příbuznosti snoubenců (Filip je Anniným strýcem) sehnat svolení od papeže, ale jakmile jej obdrží, nic nestojí v cestě uzavření svatební smlouvy. V lednu 1570 ji obě strany stvrdí v Madridu a přípravy na svatbu tak mohou začít…

Pomáhá i kouzelník

Maxmilián očekává účast nejvýznačnějších knížat i kurfiřtů, a proto uspořádá u příležitosti zásnub své nejstarší dcery v Praze okázalé slavnosti. Pětidenní ceremonie ale není jen pro společenskou smetánku, královské zásnuby s nimi slaví doslova celé město.

A nutno říct, že jakmile jde o prestiž rodiny, dokáže se Maxmilián pořádně plácnout přes kapsu. „O průběhu slavností jsme informováni z několika tištěných a rukopisných pramenů.

Nejpodrobnější popis přináší poněkud záhadný Zirfeo Schwarzkünstler,“ píše k události současná česká historička umění Martina Šárovcová.

Zirfeo platí na císařském dvoře za kouzelníka a ohlášené slavnosti bere jako příležitost vejít u vážených hostů ve známost.

„Při této příležitosti chtěl představit osvobození krále Artuše a dvou rytířů ze zajetí na hoře Cancaso, aby je získal pro účast v císařově turnaji,“ informuje dále Šárovcová.

Artuš, Medusa i veverky

Hned na první den oslav, který vychází na třetí postní neděli, je vyhlášen závod v hodu kopím na prsten. Po něm přichází na řadu divadelní představení na motivy příběhu krále Artuše, což je patrně právě Zirfeova práce.

Ochotníci přitom užívají nejrůznějších efektů a živých zvířat. Hlavní část se odehrává na Staroměstském náměstí, kam Maxmilián nechá navézt umělou horu chrlící oheň a kouř! Po jejích úbočích pobíhají živé veverky a k vidění jsou i ze dřeva vyřezaní kamzíci.

Do toho všeho z útrob hory vystupují postavy antické mytologie. Vedle argonauta Iásóna s manželkou Médeou tu je k vidění odvážný Perseus, svírající v ruce useknutou hlavu obludné Medusy. Takovou podívanou Pražané ještě neviděli. Největší poprask ale vzbudí exotická zvířata…

Slon pokleká před králem

V průvodu za fúriemi jede triumfální vůz s čertem na kozlíku, tažený draky (patrně šlo o koně se spřežením vyrobeným z „dračích“ šupin) a zbraně mytických postav na svém hřbetu veze živý slon!

„Zlatým hřebem byl alegorický průvod, v němž po pražské dlažbě kráčel zřejmě poprvé opravdický slon, který poklekl před císařem a jeho manželkou,“ píše současná česká spisovatelka Stanislava Jarolímková.

Za nimi pak následuje lev, samozřejmě uzavřený v kleci. Jeho mohutné tlapy a bujná hříva ale dělají dojem i přes železné mříže.

„Závěrečná scéna patřila podle Zirfea skupince dalmatských sedláků a selek,“ uvádí ke konci slavností, které vrcholí 2. března 1570, Šárovcová.

Spása pro monarchii

Přítomnost divokých zvířat na pražských slavnostech si Maxmilián náramně pochvaluje. Sám má v chovu exotické fauny osobní zálibu.

Již roku 1560 dal na severní straně Pražského hradu vybudovat kotce a výběh pro šelmy a jinou exotickou zvěř, které se příznačně nazývaly Lví dvůr.

Okázalost a přepych oslav částečně vyváží svatba, která se uskuteční 4. května ve svatovítské katedrále na Pražském hradě. Anna totiž stojí u oltáře sama. Filipovo „ano“ proběhne v zastoupení.

Jakmile je stvrzen sňatkový arch, nasedne novomanželka do kočáru a rozjede se do Španělska. Zde v září proběhne druhá část svatby, tentokrát již za přítomnosti ženicha.

Nový vladařský pár zplodí celkem pět dětí, přičemž dospělého věku se dožije jediné, následník španělského trůnu Filip III. (1578–1621).