„Nikoho nešetřete!“ povzbuzují bojovnost ve svých mužích velitelé na obou stranách.
Vojáci Říma a Pontu pouze čekají na povel ke zteči, když vtom ozáří oblohu jasné světlo a skrz mraky proletí hořící meteorit, který dopadne přímo mezi dvě nastartované armády. Pověrčiví válečníci mají úkaz za boží znamení a všichni se raději rozutečou.
Podivná událost, která v roce 72 př. n. l. ještě před jejím vypuknutím ukončí jednu z bitev mezi římským vojevůdcem Lucullem (asi 118–57 př. n. l.) a pontským králem Mithridatem VI. (asi 134–63 př. n. l.).
Tato bitva je technicky vzato prvním střetem v lidských dějinách, v němž „zvítězilo“ mimozemské těleso. Dobře ji přitom s odstupem asi jednoho století zaznamenává antický historik Plutarchos (asi 46–asi 127).
Předmět prý svým tvarem připomínal velkou nádobu a barvou roztavené stříbro. Moderní historikové nepochybují, že nebeské těleso, které tak vystrašilo i tehdejší nejudatnější muže, byl meteorit.
O existenci něčeho takového, natož o jeho původu, nemají lidé ve starověku ani potuchy…
Řím provokuje
Potyčky mezi Pontem, ležícím na severu Malé Asie u břehů Černého moře, a Římem začínají, jakmile se Mithridates rozhodne podmanit si okolní státy. Římská říše na choutky pontského vládce hledí se značným znepokojením a varuje jej, aby se stáhl.
K jejich překvapení Mithridates uposlechne. Římský konzul si ale v tu chvíli uvědomí, že právě propásl šanci na Pontus zaútočit a dost možná si tak přivlastnit jeho bohatství. Začne proto dělat vše pro to, aby Mithridata zavlekl do války.
V jeho nejbližším okolí například ustanoví římské správy, které mají za úkol překazit všechny obchodní styky s Pontem, a dokonce nechá zablokovat průplav do Černého moře.
Vládce Pontu po konfliktu netouží, ale také není žádné „ořezávátko“, proto shromáždí vojsko a zaútočí.
Na vahách úspěchu
Mithridatovi se i díky nenávisti místních vůči římské nadvládě daří brzy ovládnout obrovské území v Malé Asii i další místa na březích Černého moře. Záhy je sice ztratí, ale to jej nezastaví v dalších pokusech o to získat je zpět.
Římskému císaři dojde s Mithridatem trpělivost. „Zadupejte ho do země!“ pověří svého nejschopnějšího vojevůdce Luculla. S půltuctem legií za zády Lucullus plní vůli svého pána dokonale.
Když se pak jednoho dne obě vojska opět střetnou k další ze série krvavých bitev, odehraje se před jejich očima cosi nevídaného – doprostřed bojiště vyhloubí kráter meteorit.
Varování, nebo ochrana?
Na obě vojska zapůsobí úkaz jako zlé znamení. „Římané se v této době obávali komet a padajících hvězd. Obě vojska se proto zhrozila a utekla,“ píše současná americká historička Adrienne Mayorová.
Současně ale dodává, že později mohli oba vojevůdci událost interpretovat i jako pozitivní znamení. V Malé Asii byly meteority spojovány s řeckou bohyní Kybelé, přičemž ji od konce 3. století př. n. l. uctívali i v Římě.
„Lucullus mohl jev považovat za znamení boží ochrany a také Mithridates, vědom si toho, že Kybelé byla bohyní vítězství a ochránkyní anatolijských měst, mohl meteorit vidět jako příznivé znamení,“ uvažuje Mayorová. Ať tak či onak, bitva se nekoná, ale válka Pontu s Římem nekončí…
