U stěžně zajaté lodi stojí přivázaný její kapitán s hlavou hrdě vztyčenou. Jeho pokořitel hledá způsob, jak dát najevo svou převahu. Nakonec máchne rukou a ve vzduchu se zaleskne ostří šavle…

V polovině 18. století spolu Španělsko a Británie soupeří o vliv ve svých amerických koloniích.

Británie se cítí být pevná v kramflecích už od doby války o španělské dědictví, kdy si v Utrechtském míru z roku 1713 vydobyla práva na využívání rozsáhlých oblastí v Kanadě či v Karibiku a nárok na dovoz otroků do španělských kolonií v Americe.

Vše ale neprobíhá ani zdaleka tak hladce, jak slova na papíře předpokládají. Španělům se britský vliv vůbec nelíbí. Vhodný incident, který rozpoutá konflikt, je na spadnutí.

Kapitán u stěžně

Příležitost přichází v dubnu 1731, kdy se z plavby do Západní Indie, jak se říká oblasti antilských a bahamských ostrovů, vrací britská briga Rebecca. Do cesty se jí postaví La Isabela, patřící španělské pobřežní stráži, guarda costa.

„Jste obviněni z pašeráctví,“ oznamuje britskému kapitánu Robertu Jenkinsovi kapitán La Isabely Juan de León Fandiño. Jenkinse přiváže ke stěžni a uřízne mu šavlí levé ucho.

„Vyřiď svému králi, že tohle se stane každému, koho přistihneme,“ křičí. Rebecca nakonec 11. června zdárně dopluje až do Anglie, kapitán Jenkins nelení a okamžitě předkládá stížnost králi Jiřímu II. (1683–1760).

Podání přistane na stole Thomasi Pelham-Hollesovi, vévodovi z Newcastlu (1693–1768), ministru zahraničí pro jižní oblasti a americké kolonie.

„Fandiño mě chytil za ucho a šavlí ho rozřízl a pak ho další španělský důstojník chytil a utrhl, ale kus mi vrátil,“ vypovídá Jenkins a emotivně předvádí své ucho ve sklenici. Ještě podrobnější popis vzápětí přináší tisk.

„Kapitána částečně oběsili a usekli mu jedno ucho. Loď zadrželi na celý den a vyhrožovali, že ji zapálí, pokud ihned neodpluje zpátky do Anglie,“ oznamuje londýnský list The Gentleman´s Magazine.

Střet bez vítěze

Mezi Brity zavládne pobouření, které nepolevuje ani po několika letech. Poměrem hlasů 257:209 parlament vyzývá krále, aby u Španělska zjednal nápravu.

Když diplomacie ani po delší době k ničemu nevede, schvaluje Jiří II. 10. července 1739 zahájení operací proti Španělsku. Anglii 20. července opouští válečná flotila.

„Na základě pověření Jeho Veličenstva jsou vydány listiny k všeobecné odvetě proti lodím, zboží a poddaným španělského krále,“ přináší podrobnosti The Gentleman´s Magazine.

„Jenkinsovo ucho se stalo dokonalým propagandistickým symbolem pro válku, kterou mnozí britští obchodníci chtěli už dávno,“ odhaluje pozadí sporu současná britská historička Kathleen Wilsonová.

Britské síly zpočátku úspěšně postupují, ale Španělé se usilovně brání.

Lodě obou zemí se vzájemně přepadají a nepřátelství jen posílí, když v Evropě propuká válka o rakouské dědictví, do níž se Británie a Španělsko intenzivně zapojují, samozřejmě na opačných stranách.

Až Cášský mír 18. října 1748 znamená její ukončení a přináší také uklidnění situace v Americe. Smlouva tam obnovuje tzv. status quo ante bellum a všechna dobytá území se navracejí původním vlastníkům.